Kurdové, Balúčové a Ázerové: Režim v Íránu mohou zevnitř oslabit menšiny. Bude z Íránu nová Sýrie?

Když jsem žila v Íránu, říkala jsem svým tamním přátelům, že pokud na ně zaútočí USA, půjdu se přivázat ke sloupu jako lidský štít. Tak moc jsem měla a mám Íránce ráda. Byla to samozřejmě nadsázka a bylo to dávno předtím, než režim začal své vlastní občany střílet po desetitisících. Ale už tenkrát jsem vnímala rozdíly mezi Peršany, Ázery, Kurdy, Balúči, Araby, Afghánci a dalšími etniky, která společně tvoří Írán. A hlavně to ostře vnímali sami.

Šíitský islamistický režim, který je u moci bezmála 50 let, si byl vždy vědom nebezpečí menšin a jejich separatismu a postupoval vůči nim nemilosrdně a brutálně. Etnicita byla po celou dobu potlačována. To, k jakému etniku kdo patří, se dalo zjistit jen při soukromých hovorech. Do pohraničních regionů, kde menšiny žijí, šlo vždy méně investic a jsou znatelně chudší. A přitom teď nastává čas, kdy by menšiny mohly režimu pomoci zlomit vaz. Menšiny uvnitř země začínají pozvedat hlas a některé i zbraně. To může sice pomoci pádu režimu, ale také zemi a celý region uvrhnout do další války, která nebude mít konce ani vítěze.

Ke střetu s íránským islamistickým režimem se připravují Kurdové, Balúčové a atmosféra houstne i na severu, kde žije zhruba 20 milionů Ázerů. Ti zase toužebně pokukují po možnosti připojit se k bohatému Ázerbájdžánu. A tam už platí vysoký stupeň pohotovosti.

Nyní vše nasvědčuje tomu, že se menšiny do boje aktivně zapojí, a právě to může být moment, kdy se Írán začne měnit v něco, co už Blízký východ dobře zná – v dlouhodobé bojiště, kde začnou vyhřezávat rozdíly etnické, náboženské a v kombinaci s historickými křivdami. A když k tomu přidáme podporu zvenčí, vznikne velmi nebezpečný koktejl.

A nezapomínejme, že Írán má hranici s Afghánistánem, kde Tálibán umožnil výcvikové tábory al-Káidy a ISIS. Džihádisté by také rádi uvítali nové bojiště, obzvlášť proti nenáviděným šíitům. Scénář budoucího vývoje v Íránu připomínající válku v Sýrii vůbec není mimo realitu. A stejně jako v Sýrii i zde může být zásadní podpora zvenčí.

Žádná jednotná opozice uvnitř Íránu neexistuje. Je spíše na sociálních sítích a je řízena z diaspory, zejména z USA, kde žije nejvíc Íránců.

Spojené státy už delší dobu zvažují vojenskou podporu kurdských ozbrojených skupin působících v západním Íránu. Kurdské organizace patří k nejlépe organizované části íránské opozice a v případě oslabení režimu by mohly sehrát klíčovou roli. V exilu v iráckém Kurdistánu působí pět hlavních kurdských milic a politických organizací s přibližně osmi tisíci bojovníky. Největší z nich, PJAK, má asi tři tisíce ozbrojenců.

Tyto skupiny navíc loni vytvořily společnou koalici – politickou i vojenskou. Ještě před několika lety přitom spolupracovaly jen minimálně. Prezident Donald Trump o víkendu jednal s kurdskými lídry.

Zbraně se do západního Íránu pašují už od loňského konfliktu mezi Íránem a Izraelem. Izraelské údery na íránské vojenské základny poblíž irácké hranice mohou otevřít prostor právě pro operace kurdských ozbrojených skupin.

Kurdští bojovníci by se v případě eskalace přesouvali z iráckého Kurdistánu do Íránu tajnými horskými stezkami. V oblasti existuje rozsáhlá síť tunelů a jeskyní, které mohou sloužit jako úkryty i základny. Mnoho kurdských bojovníků má zkušenosti z bojů proti ISIS, ale vynikají hlavně v guerillovém boji.

Těžko si představit, že obstojí v přímém střetu s moderní íránskou armádou disponující pokročilými drony. Navíc je Kurdů zoufale málo. Pokud ale do vojenské operace půjdou, mohou režim zevnitř pomoci oslabit. USA jim navíc slíbily leteckou podporu, což by z Kurdů mohlo udělat sílu celkem významnou.

Kurdové ale nejsou jediní, kdo se na střet připravuje.

Na jihovýchodě Íránu se mobilizují sunnitští Balúčové. Některé jejich ozbrojené skupiny mají výrazně islamistický a džihádistický charakter. Nedávno se několik balúčských militantních organizací spojilo do nové koalice nazvané People’s Fighters Front (PFF). Patří do ní například skupina Jaysh al-Adl a další radikální organizace, které jsou často označovány za teroristické. Tyto struktury jsou napojené na balúčské militanty v Pákistánu a jejich cílem je vytvoření samostatného Balúčistánu.

A napětí roste i na severu země. V Íránu žije zhruba dvacet milionů Ázerů a část z nich by se raději připojila k ekonomicky silnějšímu Ázerbájdžánu. Pokud by se centrální moc v Teheránu začala skutečně rozpadat, může se otevřít otázka územní integrity celé země.

USA a Izrael vyjadřují odhodlání v úderech pokračovat a íránský režim má také jen omezené kapacity. Írán navíc nemá skutečně silné spojence. Šíitské milice v Libanonu, Jemenu či Iráku sice spojenci jsou, ale jsou na Íránu závislé a s pádem režimu by oslabily i ony.

Rusko a Čína se do toho evidentně míchat nechtějí. Naopak hrozí, že se naplno zapojí sunnitské velmoci – Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – a budou dělat vše pro to, aby nenáviděné šíity od moci odstavily jednou provždy.

Hrozí tak, že se konflikt přelije na celý Blízký východ, kde bohužel vždy v nějaké podobě vyhřeznou náboženské vředy.

Paradoxem je, že menšiny samy o sobě pravděpodobně nemají sílu režim svrhnout. Mohou ho ale oslabit. Otevřít několik vnitřních front. A právě to může vést k nejhoršímu scénáři – dlouhé a krvavé válce bez jasného vítěze.

Stačí se podívat na Sýrii.

I tam konflikt začal jako vnitřní vzpoura proti režimu. Během několika let se ale změnil v regionální válku, do které vstoupily desítky aktérů, včetně zahraničních. Kurdové si v severní Sýrii vybudovali autonomní správu a ozbrojené síly, které se staly hlavním spojencem USA v boji proti Islámskému státu.

Jenže letos v lednu Spojené státy Kurdy opustily a ukončily jejich podporu. Kurdské oblasti zůstaly vystavené islamistickému sunnitskému režimu Ahmada Šary, který byl dříve napojen na al-Káidu. Pro syrské Kurdy tak USA zůstávají spojencem, který je v rozhodující chvíli opustil ve prospěch jiných partnerů – Kataru, Turecka nebo Saúdské Arábie.

Írán je jeden z klíčových pólů šíitského světa. Pokud by se země začala rozpadat, konflikt by se rychle přelil do Iráku, Sýrie, Libanonu i Perského zálivu. Velmi snadno by se mohl změnit v širší střet mezi sunnitskými a šíitskými silami.

Otázka proto zní: mají Spojené státy vůbec plán, co by následovalo po destabilizaci Íránu?

Pohledem do historie navíc člověk vidí, že žádná vojenská intervence USA nevedla ke šťastnému konci. Ano, diktátorské režimy byly svrženy, ale to, co následovalo potom, bylo často mnohem horší. Příkladem budiž nešťastný Irák, kde v důsledku americké invaze dokonce vznikl Islámský stát a celá země se topila v krvi.

A právě to je scénář, který může proměnit celý Blízký východ v dlouhodobou válku.

Pro Kurdy může být současná situace historickou šancí. Íránský režim je po desetiletí tvrdě potlačoval – jen mezi lety 2012 a 2025 bylo podle organizací pro lidská práva popraveno nejméně 926 íránských Kurdů.

Jenže každá historická šance na Blízkém východě má i druhou tvář. A hlavně svoji cenu.

A pokud by se Írán skutečně začal drolit zevnitř, může se z něj velmi rychle stát další Sýrie. Jen mnohem větší. A mnohem nebezpečnější.

Foto: Jana Andert, bojovnice PAK

Líbí se vám naše práce? Reportérky můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz, na platformě HeroHero/Reporterky, odběrem kanálu Reportérky na YouTube nebo zasláním libovolné částky na číslo účtu 266867891/0600. Děkujeme!