do svého účtu na Reportérky.cz
Režisér Rudolf Havlík strávil měsíce v asijských textilkách. Viděl realitu, kterou módní průmysl nechce ukazovat: lidé tam šijí, spí a jedí mezi stroji. Děti pomáhají živit rodiny, výplaty si chodí vyzvednout manželky, protože muži je často rovnou prolijí alkoholem. Majitelé továren? Často arogantní joudové, kterým jde jen o objem a marži. Chemický odpad teče rovnou do řek, kontrola nulová. Textilní firmy si myjí ruce, odpovědnost za hory odpadu přehazují jinam – a my ten odpad vozíme do rozvojových zemí, které se v něm doslova dusí. Čína mezitím ujíždí na elektroskútrech. A my pořád žijeme v iluzi, že „udržitelné“ tričko za 199 Kč něco řeší.
