Genocida v Súdánu: jde o zlato a ropu. Zbraně a podpora tečou z Emirátů. Komentář Markéty Kutilové.

Svět nad masakry zavírá oči. Nejde přitom o vyřizování účtů „nějakých černochů“, kteří nás stejně nezajímají. Naopak, tohle je další válka o kontrolu území, kde jsou zdroje kovů, ropy a trasy pro ně. Zčásti je to i konflikt etnický, kontrolu se snaží získat etničtí Arabové a vraždí hlavně černošské obyvatelstvo. Jenže to by nešlo bez podpory zvenčí a tu současným pachatelům zajišťují Spojené arabské emiráty. Už je vám to blíž? Ano, přesně z tohoto světa zlata a luxusu, kam tolik Čechů tak rádo jezdí na dovolené. Jenže zlato v Dubaji neroste na stromech, musí se odněkud vozit. A zde jsme u jednoho z důvodů, proč Emiráty podporují brutální arabské milice v Súdánu.

Zrak světa se v posledních měsících upnul zejména k městu Fášir, které bylo poslední velkou baštou oficiální súdánské armády. Od ledna jej ale začaly obléhat arabské milice RSF. Uvnitř města se mačkaly statisíce civilistů, často utečenců z jiných částí Dárfúru. Postupně docházelo jídlo, léky, voda. Šířily se nemoci. Dětem se nafukovala bříška. Prostě klasické obléhání. V září RSF začaly masivní ostřelování města a útoky drony i na civilní oblasti.

Genocida jako zábava

Během pár týdnů RSF dobyly město a začaly čistit dům po domu. Povraždily téměř všechny muže v mladém věku, ženy byly masově znásilňovány, ale i vražděny, stejně jako jejich děti. Podle odhadů OSN a dalších organizací bylo zavražděno nejméně 60 000 lidí. Celkem se pohřešuje asi 150 000 lidí. Do města se nikdo nedostal, ani vyšetřovatelé. Satelitní snímky ale ukazují mrtvé ulice, žádný pohyb. Město bez lidí. Ukazují hromady těl a nově hloubené masové hroby.

A mezitím na sociálních sítích, zejména na čínském TikToku, získávají na popularitě účty militantů z RSF, kteří se tam chlubí zabitými černochy. Jejich fanoušci jim za to dávají virtuální ocenění, které si vrazi mění na peníze. Jednou z největších hvězd masakrů je velitel Abu Lulu, který v živém vysílání uvedl, že po dvou tisících zabitých černochů přestal počítat. Masakry se mění v obsah. Genocida v zábavu.

Ale pojďme k jádru pudla.

RSF, dnešní hlavní pachatelé masakrů, nejsou žádná neznámá parta „povstalců“. Jsou přímými nástupci arabských milic Džandžawíd („ďáblové na koních“), které před 20 lety páchaly genocidu v Dárfúru – a za které teď Mezinárodní trestní soud posílá velitele do vězení. Dnes ti stejní lidé – jen v nových uniformách a pod novým názvem – znovu vypalují černošské vesnice, vyhánějí lidi z domovů a plní masové hroby. RSF nejsou jen brutální milice. Jsou to zároveň byznysmeni se zlatem. Jejich velitel Hemedti a jeho rodina ovládají doly v Dárfúru a kolem nich budují zločinecké impérium. Zlato z oblastí pod kontrolou RSF se pašuje přes Čad a Libyi do Spojených arabských emirátů – do Dubaje, jednoho z největších zlatých trhů na světě. Odtud už zlato proudí vyprané a anonymní dál, do našich bank, klenotnictví a investičních fondů.

RSF nejsou žádná neznámá parta „povstalců“. Jsou přímými nástupci arabských milic Džandžawíd („ďáblové na koních“), které před 20 lety páchaly genocidu v Dárfúru.

Tahle válka je o tom, kdo bude ovládat trasu zlata a ropy. Kdo bude inkasovat miliardy dolarů za suroviny, zatímco černošské obyvatelstvo Dárfúru mizí z mapy – mrtvé, na útěku, ve slumech v Čadu. RSF otevřeně vyznává arabskou nadřazenost a systematicky útočí na nearabské komunity – Masality, Fur, Zaghawy a další. Human Rights Watch mluví o etnickém čištění a genocidním úmyslu.

A tady do hry vstupují Spojené arabské emiráty. Země, která se tváří jako moderní ráj mrakodrapů, technologií a luxusních dovolených. Jenže motorem jejich ekonomiky je právě obchod se zlatem. Zlato je jedním z motorů jejich neropné ekonomiky. V roce 2024 dosáhl zahraniční obchod Emirátů s drahými kovy asi 170 miliard dolarů. To není doplněk k turismu. To je páteř ekonomiky a růstu.

Odkud to zlato je?

Jenže otázka „odkud to zlato pochází“ má konkrétní odpověď: z nemalé části z Afriky, včetně Súdánu. Podle švýcarské organizace Swissaid je to až 40 procent veškerého zlata.

Podle zpráv OSN, novinářských investigací a expertů není Dubaj jen „nevinným tržištěm“. Výměnou za zlato a vliv v regionu mají Spojené arabské emiráty zásobovat milice RSF zbraněmi, drony a penězi. Tím porušují mezinárodní zbraňové embargo. Aby to šlo lépe, vybudovaly si Emiráty svoje letiště a nemocnice v okolních zemích – v Libyi a Čadu. Emiráty tato obvinění odmítají, ale klíčové dokumenty často odmítají vydat.

Oficiálně Emiráty tvrdí, že dělají jen humanitární dobro. Ve skutečnosti tam ale podle OSN přistály až stovky nákladních letů, v nichž se převážely zbraně maskované jako humanitární pomoc. U milic RSF se tak našly zbraně z Číny či Bulharska, Srbska a dalších zemí, které oficiálně byly prodány právě Emirátům. To jsou fakta z vyšetřování OSN i Amnesty International. Emirátští představitelé to popírají a odmítají vydat patřičné doklady většiny letů.

Američtí zákonodárci už otevřeně říkají: SAE dodávají RSF zbraně. Snaží se kvůli tomu blokovat americké zbrojní kontrakty s Emiráty za miliardy dolarů. Přesto tyto kontrakty dál běží – byznys je prostě pořád nad lidskými životy. Totéž platí pro Evropu, která ráda moralizuje, ale zároveň přehlíží, že přes Dubaj tečou špinavé peníze z afrických konfliktů, včetně Súdánu.

Nejde o kmenový spor

Arabské monarchie z Perského zálivu přes svoje petrodolary investují mohutně v USA i Evropě, jejich zlaté byznysy se proplétají skrz celý náš finanční systém. Tváří se jako přátelé. Svět se možná „zděšeně dívá“ na fotky z Fáširu, ale v praxi jen málokdo sahá na skutečné páky moci – na peníze, sankce, zbrojní embarga, kontrolu finančních toků přes Dubaj. Jinými slovy: kdo sáhne na zlato, sahá na celou dubajskou mašinu – od zón volného obchodu přes banky až po rafinerie. A sahat se nikomu moc nechce.

Je pohodlné tvářit se, že Súdán je „daleko“ a že jde o další „složité africké kmenové konflikty“. Jenže to není žádný kmenový spor. Je to brutální etnicky motivovaná válka o zlato a ropu, v níž hrají klíčovou roli naši „strategičtí partneři“ z Perského zálivu a jejich byznys s námi.

Pokud budeme dál mlčet, přijímáme roli spolupachatelů. Jednou se možná budeme ptát, jak je možné, že jsme dovolili, aby v přímém přenosu před očima světa proběhla další genocida černochů v Dárfúru – a my jsme se spokojili s tím, že jsme si za petrodolary a levné zlato nechali koupit vlastní svědomí.

Jenže tohle není jen morální dilema. Je to bezpečnostní problém. Každá zlatá cihla „očištěná“ v Dubaji vysílá signál, že pravidla jsou volitelná a násilí se vyplácí. Je čas přestat mhouřit oči: požadovat transparentní původ, zavřít dveře pašovaným tokům a vynucovat sankce i na podporovatele. Bez externí podpory a zbraní by totiž už žádné masakry nebyly, nebo aspoň ne tak masivní, že se právem nazývají genocidou.

Zatím ale slyšíme ticho… a cinkání zlaťáků Abu Lulu za další vraždy v přímém přenosu na TikToku.

Foto: Uprchlické tábory na hranici mezi Čadem a súdánským Dárfúrem @Lenka Klicperová

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz nebo zasláním libovolné částky na č.ú. 266867891/0600. Děkujeme!