Hormuz pod kontrolou Íránu: výjimky dostávají lodě z Číny, Ruska, Pákistánu a Indie. Někteří platí miliony dolarů.

Data o námořní dopravě ukazují, že některé lodě opět začínají proplouvat Hormuzským průlivem. Výjma lodí, kde mají podíl americké a izraelské firmy. Ty nesmí proplout vůbec.

Trump pohrozil, že pokud Írán neotevře průliv všem, zničí energetickou infrastrukturu a elektrárny Íránu. Odpověď z Íránu však je jasná: „Prezident teroristické Ameriky nám vyhrožuje. Pokud zaútočí na naše elektrárny, tak Hormuz uzavřeme úplně, dokud se elektrárny neopraví. Opakujeme, že Hormuz uzavřen není, jen je pod naší chytrou kontrolou. Varujeme, že i my budeme útočit na energetická zařízení Izraele a všech zemí Perského zálivu, kde jsou americké základny,“ uvedl v projevu Ibrahim Zolfakari, mluvčí velitelství íránské armády.

Provoz v Hormuzském průlivu, klíčové tepně světového obchodu s ropou, se v druhé polovině března 2026 dramaticky propadl. Zatímco ještě nedávno tudy denně proplouvalo kolem 130 až 140 lodí, dnes jde jen o jednotky plavidel. To znamená pokles o více než 95 procent oproti běžnému stavu.

Ne-nepřátelská plavidla

Hormuz není formálně uzavřený. Írán však zavedl systém, kdy průjezd není automatický, ale podléhá jeho souhlasu. Podle íránských úřadů mohou průlivem proplouvat pouze „ne-nepřátelská“ plavidla. Lodě spojené s USA, Izraelem nebo jejich spojenci naopak čelí úplnému zablokování.

„Ne-nepřátelská plavidla mohou průlivem proplout, pokud koordinují svůj pohyb s íránskými úřady,“ uvedla íránská diplomacie. Zásadní změnou je, že Hormuz dnes nefunguje jako volná mezinárodní námořní trasa, ale jako kontrolovaný koridor. Lodě musí koordinovat průjezd s íránským námořnictvem, respektovat pokyny Teheránu a získat individuální souhlas. V praxi to znamená, že každá plavba je výsledkem konkrétní dohody.

Kdo má šanci projet

Írán sice nevydal oficiální seznam států, které mají průjezd povolený, je ale patrné, že některé země mají výhodu. Mezi nimi jsou hlavně Čína, klíčový odběratel ropy z regionu, Indie a Pákistán, jejichž tankery dostaly výjimku pro průjezd, a Rusko, které Írán nepovažuje za nepřátelský stát.

Množí se ale zprávy, že někteří rejdaři či majitelé lodí museli za průjezd Íránu zaplatit, a to až dva miliony dolarů.

Rozhoduje politika

Podmínky průjezdu nejsou jen bezpečnostní, ale hlavně politické. Roli hraje vztah konkrétní země k Íránu i aktuální situace v regionu.

Od americko-izraelské operace proti Íránu se distancuje stále více zemí EU. Nejostřeji se vymezují zatím Itálie nebo Španělsko. S pochopením se ale Trump nesetkává ani v Německu či Francii.

Stovky lodí čekají

Omezení provozu má okamžité dopady na globální dopravu a energetiku. Hormuzem přitom běžně prochází zhruba pětina světových dodávek ropy a plynu. Dále nemalé objemy síry, nezbytné pro farmaceutický a zemědělský průmysl. Proudí tudy také helium pro výrobu moderních technologií. V oblasti Perského zálivu zůstávají stát stovky tankerů, protože rejdaři nechtějí riskovat plavbu v nebezpečné oblasti. Část lodí se snaží najít alternativní trasy, což výrazně prodražuje dopravu.

Už nyní vzrostly ceny ropy, očekává se růst cen potravin, nedostatek hnojiv a další problémy, které zasahují celý svět. Některé státy se snaží situaci obejít. Saúdská Arábie například zvyšuje export ropy přes Rudé moře, aby se průlivu vyhnula. Takové řešení je ale omezené a nedokáže plně nahradit kapacity Hormuzu.

Klíčová páka Íránu

Současná situace ukazuje, že Írán dokáže průliv využít jako strategický nástroj a zdroj příjmů. Nejde o úplné uzavření, ale o selektivní kontrolu – průjezd je umožněn jen těm, kteří splní podmínky Teheránu. Z globální dopravní tepny se tak stal prostor, kde o pohybu lodí rozhoduje nejen bezpečnost, ale především politika.

Pokud by si Írán opravdu účtoval 2 miliony dolarů jen za průjezd Hormuzským průlivem, mohl by se režim nakonec velmi obohatit. Hormuzem denně běžně projede kolem 150 lodí. To jest 300 milionů dolarů denně, tedy 7 miliard korun denně. Střední tanker přepraví přibližně 600 000 barelů – to je asi 3,33 dolaru navíc za barel. Větší tankery přepravují přibližně 1 milion barelů, takže to jsou 2 dolary za barel. Nakonec situace win-win pro všechny, zejména pro íránský režim.

Líbí se vám naše práce? Reportérky můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz, na platformě HeroHero/Reporterky, odběrem kanálu Reportérky na YouTube nebo zasláním libovolné částky na číslo účtu 266867891/0600. Děkujeme!