Kdo je největší nepřítel ukrajinské armády? Komentář Lenky Klicperové

Na Ukrajině to obyčejné lidi opravdu hněte. Celá aféra vedla k veřejnému pobouření a rezignaci několika vysokých úředníků. Ministr obrany Oleksij Reznikov označil situaci za „technickou chybu“ a obvinil média z přehánění skandálu.

V dubnu 2025 Národní protikorupční úřad Ukrajiny a Specializovaná protikorupční prokuratura odhalily korupční schéma, při kterém bylo během nákupu potravin pro ozbrojené síly v letech 2022–2023 zpronevěřeno více než 733 milionů hřiven (téměř 400 milionů korun). Do těchto krádeží, protože jak jinak to nazvat, byli zapojeni úředníci ministerstva obrany a přidružení dodavatelé. Některé produkty jako řepa, zelí či brambory byly dodávány za ceny přibližně třikrát vyšší, než činila jejich tržní hodnota. Část zpronevěřených prostředků byla použita na nákup nemovitostí v zahraničí, včetně hotelů v Chorvatsku.

„Vždycky tu budou lidi, kteří se budou snažit napakovat na válce. To ale přece neznamená, že máme přestat bojovat."

Voják 3. šturmové, elitní jednotky ukrajinské armády

To obyčejné Ukrajince štve. Plat lékaře v nemocnici je okolo 20 tisíc hřiven (ani ne 11 tisíc Kč) a peníze mají někteří důchodci nesmírně nízké – i jen kolem 3000 hřiven, tedy asi 1600 Kč. Prakticky za to nejde přežít bez pomoci příbuzných nebo zahrádky, kde se dá vypěstovat alespoň to základní. V Kramatorsku vidím bídu lidí, kteří tu zůstali, dennodenně. U našich popelnic každý den přešlapuje důchodce, který vybírá něco k snědku.

Korupce tu ale stále je a Ukrajinci jsou i tak trochu smíření s tím, že i bude. „Vždycky tu budou lidi, kteří se budou snažit napakovat na válce. To ale přece neznamená, že máme přestat bojovat. My máme svoje úkoly. Ano, mělo by se to trestat jako velezrada, zatím se to neděje. To budeme mít čas řešit až po válce. Teď musíme držet linie a starat se, abychom měli čím střílet,“ řekl mi na dělostřeleckých pozicích u Borové jeden z příslušníků Třetí šturmové, elitní ukrajinské jednotky. Vojáci na liniích nemají sílu zabývat se problémy věrchušky. Mají před sebou pár kilometrů „do ruských“. Držet pozice „i vsjo“.

Když přijedete na Ukrajinu a začnete se pohybovat po frontových liniích mezi vojáky, uvidíte totiž také jiný obraz Ukrajiny než z války tyjící korupčníky vozící se v drahých autech a skupující domy na západní Ukrajině. Uvidíte tu stovky a tisíce neuvěřitelně obětavých lidí. Uvidíte ty, kteří drží pozice na liniích už tři roky, s kratičkými dovolenými jednou za rok. Uvidíte vojáky, kteří neviděli několik měsíců i let svoje rodiny. Když se zeptám na korupci, jen pokrčí rameny. „Všichni víme, že tu stále je. Co máme dělat? Opustit pozice a jít domů? Říct si, že to nemá cenu, když někteří z našich kradou? Nechat Rusy jít dál a zabírat naši zemi? Ne, my tu budeme dál bránit naši zem.“

Navzdory ukrajinské armádě a jejímu velení zejména, chce se dodat. Na Ukrajině se mezi vojáky pohybuji už tři roky a měsíc k tomu. Počáteční nadšení vystřídala únava a hořkost. Z toho, že je stále dostatek nekompetentních velitelů, kteří armádě škodí. Takoví, kteří jsou schopni posílat své vojáky na nesmyslné šturmy, kde jsou od začátku odsouzeni k smrti. Že je tu pořád dost velitelů, kteří velí jen proto, že jsou něčí příbuzní a velitelské místo je dobře placené.

„Bylo by třeba změnit celý systém, na základě kterého se zásobuje armáda. Každá brigáda má jiné potřeby a bylo by je třeba respektovat. Jenže armáda je obrovský organismus. Je těžké toto měnit v době, kdy už třetí rok vedeme válku. Ale postupně se to mění k lepšímu,“ říká mi cestou z pozic Lom, velitel roty Třetí šturmové.

Všichni tady víme, že největším nepřítelem ukrajinské armády je ukrajinská armáda. Musí bojovat na dvou frontách – sama se sebou a pak až teprve s Ruskem. Zásobování na mnoha místech stále drží dobrovolníci, kteří se s neutuchající silou a vytrvalostí každý den dávají do práce. Jako paní Tetjana v Ševčenkovém u Kupjansku. Každý den otevírá svoje centrum, kam si přicházejí pro věci denní potřeby nejen civilisté, kteří utíkají z těžce ostřelovaného Kupjansku, ale i vojáci. Když jsem tam byla, přišli si pro ponožky. Táňa každý den připravuje balíčky se základními věcmi. Pouští mi hlasovku dívky, která je na pozicích už týden, postupně je obkličují a z pozic se nedá vyjít. „Já bych si tak dala čokoládku,“ zní dívčin hlas z pozic u Kupjansku, který se Rusové snaží dobýt a kde zintenzivnili boje. Tetjaně se zalijí oči slzami a jde připravovat další balíčky pro vojáky na frontě.

Ano, korupce, nekompetentnost, šlendrián, to jsou všechno nešvary ukrajinské armády. Ale přesto stále bojuje a přesto všechno tvoří hráz ruské invazi. Tady nikdo nepochybuje, že Putin je odhodlán vzít si další části Ukrajiny i Evropy. Vidí nejednotnost Evropy a je připraven ji otestovat. Možná ne tento rok. Ale on má ještě čas. A ví, že zvěsti o zemi nekonečně prolezlé korupcí mu jdou výtečně na ruku. Nikdo normální přece nebude přispívat armádě, kde se všechno hned rozkrade.

Je tu na jedné straně příběh o korupci, ale i příběh o neuvěřitelné obětavosti těch, kteří skutečně bojují. To je celá tvář téhle země, složená z protikladů. Hledat pravdu je složité a nejde ji najít s jedním zavřeným okem.

Až vybojuje ukrajinská armáda boj se sebou samou, bude velmi silná. Pro dobro Evropy by to mělo být co nejdříve.