Konec kurdských snů, vítězství ISIS. Z věznic už se nekontrolovaně hrnou džihádisté.

Konec. Sen o kurdské samostatnosti nebo alespoň funkční autonomii se rozplynul. Mazlum Abdi, hlavní velitel kurdských spojených sil SDF, podepsal dohodu, která končí existenci ozbrojených sil v severovýchodní Sýrii. Síly SDF přitom byly ty, které porazily Islámský stát – s podporou koalice vedené USA. Teď se Kurdové bojí, co přijde. S Islámským státem a al-Káidou, či později s teroristickou organizací an-Nusrá (ještě později HTS) bojoval i současný lídr Sýrie, samozvaný prezident Ahmad Šara, dříve hledaný terorista Džulání.

Vládní síly prezidenta Šary již postupují severovýchodní Sýrií a zabírají území, které ovládaly po minimálně šest posledních let Kurdové. Obsadili je při bojích s Islámským státem, na jehož porážce měli lví podíl. Doufali, že jejich staletý boj za právo na sebeurčení Západ podpoří, když ho zbavili nepříjemného problému zvaného Islámský stát. Nestalo se tak. Kurdové jsou zděšeni vpádem vládě oddaných bojovníků křičících Alláhu akbar a zvedajících k nebi vztyčený ukazováček.

Chaos a strach

Kurdové se bojí. A bojí se oprávněně. Teď proti nim táhnou ti, které porazili v roce 2019. Minimálně část ozbrojených sil současné vlády prezidenta – teroristy tvoří džihádisté, i zahraniční svatí bojovníci z celého světa. Pamatujete si ještě záběry z let 2014 nebo 2015? 

V neděli 18. ledna kurdsko-arabské síly SDF rukou jejich velitele Mazluma Abdiho podepsaly čtrnáctibodovou integrační dohodu, která zahrnuje příměří, sloučení armády, státní kontrolu nad ropou a územím, a zároveň zajištění kurdských práv a odstranění „nesyrských elementů“ z armády SDF. Ačkoliv prvním bodem dohody mělo být okamžité příměří, rozhořely se boje, drancování a provládní milice okamžitě vtrhly do věznic, kde Kurdové celých šest let střežili nejtvrdší džihádisty světa. Ti teď houfně opouštějí věznice, bez jakéhokoli soudu, bez toho, aniž by byla alespoň zaznamenána jejich totožnost. Chaos, v kterém se bývalí džihádisté perfektně ztratí, aby mohli být využiti dál.

Kobaní bylo rozbombardované téměř celé. ISIS ho skoro celé ovládal, než začal ozbrojený odpor Kurdů.

Hned následující den po podepsání dohody už kurdské síly SDF publikovaly videa povražděných kurdských vojáků s podřezanými hrdly. A také záběry džihádistů nekontrolovaně opouštějících vězení. Tak totiž v reálu vypadá bod devět dohody mezi SDF a Šarou – tedy „integrace administrativy odpovědné za evidenci vězňů a táborů ISIS, jakož i sil odpovědných za zabezpečení těchto zařízení. Syrská vláda převezme plnou právní a bezpečnostní odpovědnost za vězně ISIS.“ Dá se s notnou dávkou ironie napsat, že zkušení bojovníci ISIS, kteří byli většinou zajati až při poslední bitvě v Bahúzu v roce 2019, se jistě budou hodit a najdou uplatnění v bezpečnostních složkách země.

Co bude s Kobaním?

Jednou z největších věznic, kde seděly tisíce džihádistů, je zařízení v Šaddádí. Jen pár kilometrů odtud je americká základna. Podle tiskového mluvčího SDF žádaly o pomoc Američany, aby pomohli zajistit kontrolu nad nebezpečnými vězni. Tato žádost zůstala bez reakce. Spojené státy byly důležitým spojencem Kurdů po celou dobu války, od roku 2015. Bez letecké podpory koalice vedené USA by dobře vyzbrojené džihádisty těžko porazili. Prvním městem, které se dokázalo osvobodit od Islámského státu, bylo legendární kurdské Kobaní. Nejkurdštější město ze všech kurdských měst. Srdce Rožavy, území na severovýchodě Sýrie ovládané silně levicovými Kurdy. Kobaní tehdy osvobodili za pomoci PKK, Kurdské strany pracujících, která ihned po vzniku ISIS začala bojovat po boku syrských Kurdů. „Když jsme začali bojovat, bylo nás pár stovek. Měli jsme staré kalašnikovy. Já jsem dostal starý granát, vypadal jako z muzea, zapaloval se zapalovačem v ruce. Náš sektor řídila žena - bojovnice,“ řekl v roce 2015, krátce po osvobození, kurdský snajpr a velitel Sardašt. Kurdové za cenu desetitisíců životů dokázali s pomocí náletů ISIS vyhnat. Kobaní bylo rozbombardované téměř celé. ISIS ho skoro celé ovládal, než začal ozbrojený odpor Kurdů za pomoci PKK. Teď jsou lidé v Kobaní zděšeni. „Nevíme vůbec, co bude, Kurdové jsou teď opravdu ohroženi,“ napsal nám kurdský válečný novinář Akram Salih, se kterým jsme kdysi byly poprvé na frontové linii. Další naši známí, kteří jsou příliš spojeni s SDF, prchají na hranice s iráckým Kurdistánem a snaží se dostat přes hranice. Je to jediná reálná možnost, jak přežít. Součástí smlouvy mezi Abdim a Šarou je totiž také předání seznamu důstojníků SDF, což jsou většinově Kurdové. Mezitím katarská státní televize Al-Džazíra vydává reportáž z Damašku, jak jsou Arabové šťastní, že budou sjednoceni. Mezi respondenty nemá jediného Kurda.

Násilí ve věznicích

Další věznice Al-Aktán, ležící severně od Rakky, zatím odolala už třem útokům režimních sil. Tady má být podle Syrské organizace pro lidská práva drženo na 1500 zajatých džihádistů a jejich rodin. SDF reportují, že bylo zabito devět jejich příslušníků. Syrská vláda obvinění z osvobození vězňů z ISIS odmítla, a naopak z něj obvinila Kurdy – opět ústy věrné katarské Al-Džazíry. 

Rakku, někdejší hlavní město Islámského státu, už kurdské síly opustily. Není se čemu divit – toto město bylo většinově arabské a s kurdskou nadvládou se tamní kmenoví vůdci smiřovali jen těžko. Již před rokem jeden z kurdských novinářů napojených na vládní koalici v čele s ultralevicovou kurdskou PYD přiznal, že z Rakky se stejně v budoucnu budou muset stáhnout. Dlouhodobě město plné Arabů cítilo nevraživost ke Kurdům, představovanými zde zejména SDF. Tyto kurdské síly vznikly spojením kurdských ženských a mužských obranných jednotek YPG a YPJ a následně do sebe absorbovaly také řady Arabů a Arabek, kteří se chtěli připojit k boji proti islámským radikálům. 

Džihádisté z Evropy

Ve věznicích sedí nebo seděla i řada cizinců – ať už z Blízkého východu nebo Afriky, Ruska a postsovětských republik, ale také z Evropy. Kurdové je drželi ve věznicích také proto, že žádná ze zemí původu se nehlásila k tomu, převzít si je a soudit je. Důkazy by se shromažďovaly jen těžko a zejména evropská justice by brzy narazila na to, že je stejně musí propustit. A tak je raději všichni nechali na starost Kurdům. Ti se opakovaně dožadovali nějakého komplexnějšího řešení, vytvoření mezinárodního tribunálu a vůbec nějaké pomoci v nerudovském problému „Kam s nimi“. Marně. A tak je prostě střežili a živili. 

Měly jsme možnost vězení pro džihádisty navštívit a udělat rozhovor i s jedním z džihádistů – Belgičanem marockého původu jménem Abdallah Nouamane. Džihádistu z Česka Kurdové naštěstí neměli. Sebejistě a výsměšně se nám díval do očí a tvrdil, že pro něj musí přijet belgická delegace a že nikoho nezabil. Že být členem Islámského státu a předtím třeba i organizace Sharia4Belgium byla mladická nerozvážnost. A že má právo být odvezen do Evropy. Přitom sám dával na sociální sítě fotky, kde se prezentuje jako bojovník ISIS, a dokonce byl přítomen v Rakce popravě ukamenováním. Abdallah nakonec zemřel ve vězení v Hasace v roce 2021, ale mnoho jemu podobných tam až doposud setrvávalo. Teď se vše rychle změní. 

Tzv. syrská armáda je stále tvořena bývalými bojovníky HTS, tedy odštěpeného křídla al-Káidy.

Kurdská armáda končí

Kurdská armáda ale končí. USA nyní odmítly Kurdy nadále podporovat, a ti se tak musí podvolit islamistickému sunnitskému režimu Ahmada Šary. Kurdové musí nové syrské vládě odevzdat nejen věznice, ale i ropná pole, hraniční přechody, zbraně a správu nad svým územím.

Bezpečnost v Evropě může být do budoucna ohrožena, protože stovky vězňů, kteří se nyní dostávají na svobodu, jsou z evropských zemí. Podle pasu jsou Evropané, v hlavě však teroristé. Po jejich návratu do zemí původu může být ohrožena bezpečnost ve většině evropských států.

Šara prošel džihádistickými strukturami a dlouho byl spojovaný s al-Káidou, později vedl HTS, která stála u pádu Asadova režimu. Tzv. syrská armáda je stále tvořena bývalými bojovníky HTS, tedy odštěpeného křídla al-Káidy. Západ s ním přesto jedná. Podle Washington Post USA dohodu označují za zásadní zlom a dávají najevo, že se jejich těžiště přesouvá k Damašku. Šara navíc podepisuje dekrety o „právech Kurdů“, včetně jazykových a občanských garancí – jenže papír v Sýrii často snese všechno, jen ne realitu.

SDF podepsaly s Damaškem dohodu, která je v podstatě kapitulací. Kurdští bojovníci se navíc mají začlenit ne jako celé jednotky, ale jako jednotlivci. To je konec nezávislé kurdské síly, která se mohla bránit.

Dajr az Zaur a Rakká, kde jsou zásoby ropy, poblíž důležité elektrárny i úrodný pás kolem Eufratu, padne rychle. Jakmile o to Kurdové přijdou, ztratí v jednom tahu peníze i vyjednávací sílu. USA tomu říkají „bod zlomu“. Přeloženo: končíme s podporou Kurdů.

Co se ve skutečnosti stalo, je jednoduché. Jednání se táhla. Termín vypršel. Syrské síly zatlačily dopředu. Kurdové se ocitli v koutě a přijali horší podmínky, než jaké měsíce odmítali.

Největším vítězem je Turecko. Bojovníci napojení na PKK mají být vyhoštěni. Ankara dostala, co chtěla, aniž by musela vystřelit.

Teď přebírá Damašek kontrolu nad tábory, kde je přes 50 tisíc rodinných příslušníků bojovníků ISIS. Ve věznicích by mělo být ještě devět tisíc bojovníků ISIS. To je velký problém, jsou to radikálové s bojovou zkušeností. 

Použili jsme Kurdy k porážce ISIS. Teď se díváme, jak přicházejí o všechno.

Fotogalerie: Vězni z ISIS, rodinní příslušníci džihádistů v uprchlických táborech, pohřby členů SDF padlých ve válce s ISIS (2019, @Lenka Klicperová)

 

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz, na platformě HeroHero/Reporterky, odběrem kanálu Reportérky na YouTube nebo zasláním libovolné částky na číslo účtu 266867891/0600. Děkujeme!