Musíš se plazit po čtyřech a štěkat jako pes. Pak tě zastřelí. V Sýrii pokračuje vraždění alávitů.

Počet obětí je jeden až dva tisíce, další tisíce jsou pohřešovaní. Terčem jsou většinou muži, ale mezi oběťmi je i mnoho žen a dětí. Před smrtí jsou často veřejně lynčováni. Největší masakr alávitů propukl 7. března. V Sýrii byl údajně zastřelen palestinský pracovník OSN. Ze zabití byli obviněni alávité. Ti se začali bouřit a začaly přestřelky mezi alávity a HTS. Nová syrská vláda pod vedením samozvaného prezidenta Ahmada Šary, který je bývalým teroristou z al-Káidy, poslala do alávitských oblastí posily z Aleppa, Damašku a Homsu. “A začal strašlivý masakr, alávité jsou naháněni jak psi a stříleni jeden po druhým, bez soudu, bez možnosti obrany. Jejich domy jsou rabovány, vedou se útoky na alávitské vesnice a vražděny jsou celé rodiny. Jeden můj zaměstnanec přišel za dva dny o 12 členů rodiny. Nejdřív vyvraždily ty, kdo měli někoho v armádě Asada, ale teď už vraždí všechny alávity. Zavražděno už bylo i mnoho žen a dětí. Používají stejné metody jako Islámský stát. Alávity nikdo nepodporuje a nemají ani zbraně. Říká se, že je podporuje Írán nebo Izrael, ale to je nesmysl. Alávité se začali bouřit proto, že od prosince jich 200 000 bylo propuštěno z práce, přišli o zaměstnání, nemají peníze, nemají elektřinu, vodu, nemají zastání. A navíc od prosince jsou unášeni a vražděni. Přitom oni nijak masově Asada nepodporovali, do armády museli, to byla povinnost. V Asadově vládě bylo přitom 70 procent sunnitů, ale teď se dějí náboženské čistky a alávitů se chtějí zbavit úplně. Radikální sunnité alávity nenávidí,” vysvětluje pozadí vysoce postavený syrsky konzul v jedné ze zemí EU, který ale nechce být jmenován. Jeho totožnost ale redakce dobře zná. Říká, že pro Šarovu vládu už dál nebude pracovat. “Nemohu, tohle, co se děje, je naprosto příšerné, nevíme, co máme dělat, svět uvěřil pohádce, že alávity podporuje Íránu a Izraele a alávité nemají zastání,” říká diplomat. Podle něj počet obětí už přesáhl dva tisíce. SOHR (Syrská observatoř pro lidská práva) zatím potvrdila 400 zavražděných civilistů.

„Zahraniční novináři už totiž nějakou dobu víza od Šarova režimu nedostávají.“

Běsnění potvrzují i syrští novináři na místě. Zahraniční novináři už totiž nějakou dobu víza od Šarova režimu nedostávají. “Máme potvrzeno mnoho masakrů. Od přímých svědků i z videí. Rodina, kterou dobře znám, byla upálena zaživa, osm lidí včetně dvou dětí, ve vesnici al-Šarífa,” říká novinářka G.M. Bojí se zveřejnit své jméno. Všichni se teď v Sýrii bojí.

Podle posledních zpráv se stovky, možná tisíce alávitů a dalších náboženských a etnických menšin uchýlily na ruskou leteckou základnu Hmímím u Latákie před běsněním provládních islamistických džihádistů režimu Ahmada Šary (al-Džuláního).

Jsme bezmocní

“Vtrhnou k tobě domů, popadnou tě, hodí na korbu auta a odvezou pryč. Pak tě najdou u silnice bez hlavy nebo v horách provrtaného kulkami. Srazí tě auto, zastřelí tě neznámý pachatel na ulici. Vždy to jsou zakuklení muži, bez výložek. Členové HTS. A když si jdeš stěžovat na velitelství HTS, řeknou, že to byli neznámí muži. Jsme bezmocní, jeden po druhém mizí,” těmito slovy popsala v lednu vraždění alávitů aktivistka Manar v Latákii.

Za paní Manar přijíždíme pozdě večer. Celé město Latákie na břehu Středozemního moře je ponořeno do tmy. Elektřina zde od 8. prosince funguje jen půl hodiny denně. Nikdo nesmí vědět, kdo jsme ani za kým jdeme. V ústrety nám přichází krásná mladá ženy s havraními vlasy a vede nás do bytu dva plus jedna v bytovce. Žije zde s manželem, dcerou a matkou. Teprve v kuchyni si vydechne, zamkne dveře, požádá o vypnutí kamer i diktafonů. Manar se bojí. Je alávitka a dokumentuje masakry a násilí páchané na alávitech v Sýrii poté, co její velkou část ovládlo sunnitské islamistické hnutí HTS a jeho lídr, dříve terorista Muhammad al-Džulání, se prohlásil za prezidenta země Ahmada Šaru.

„Teprve v kuchyni si vydechne, zamkne dveře, požádá o vypnutí kamer i diktafonů. Manar se bojí.“

Manar každý den neúnavně sbírá důkazy, svědectví, fotografie dokumentující násilí páchané nyní na alávitech. Důkazů má už stovky. „Vím, že kdyby se to dozvěděli HTS, budu další, kdo zmizí a pak mě najdou s kulkou v hlavě. Přesto to dělat musím, co se děje, je strašné,” říká a vytahuje počítač, kde má všechny případy pečlivě zaznamenány.

„V naší oblasti žije 200 000 alávitů. Od 8.12 registrujeme 280 zabitých, zmizelých je ale pět krát víc. Sbíráme data z nemocnic, výpovědi svědků a rodin. Každý případ se snažíme potvrdit z mnoha stran. Většina obětí byla zastřelena, někteří podřezáni,” říká Manar a ukazuje videa a fotky mužů, jejichž těla leží zakrvena většinou za vesnicí či městem v sadě anebo jsou pohozena podél silnic. „Útoky páchají ozbrojenci z HTS, přijedou neoznačeným autem. Jdou vyloženě po mladých mužích, ty rodiny mají předem vytipované. Vpadnou do domu a mladé muže odvezou. Nedávno takto unesli dva bratry, 24 a 26 let, ani jeden z nich nebyl předtím v armádě, jeden studoval a druhý byl úředník. Odvezli je a pak je našli u silnice, bez hlav,” říká Manar a ukazuje další fotky a videa. Nejhorší je, že lidé nemají, kam se obrátit, kde si stěžovat, kde hledat spravedlnost. Ten, kdo má zaručovat bezpečí, jsou skupiny HTS, a jsou to právě jejich členové, kdo masakry alávitů páchá.

„Když si jdou lidé za HTS stěžovat, tak jim odpoví, že za masakry stojí neznámé ozbrojené skupiny a že neví, kdo to je. Tím to končí. Je zde absolutní bezpráví, neexistuje policie, justice, spravedlnost,“ stěžuje si Manar.

V Sýrii působí několik skupin lidí, které se snaží ověřovat pravost videí, která kolují mezi lidmi či na sociálních sítích. Mnoho jich koluje zejména na sociální síti X, kde už vzniklo mnoho stránek, kde se shromažďují důkazy o útocích na alávity.

Vraždění směřuje i proti nevinným

Vybírám dvacet videí, na nichž jsou muži týráni, biti či zastřeleni muži v kuklách. Chci ověřit jejich pravost. Posílám je novináři Fajsálovi, který je členem jedné z ověřovacích skupin. „Ano, většina z nich jsou pravá a jsou to nové případy hlavně z předměstí Hamá, Homsu, Latákie, Tartúsu a Banjazu, kde dochází k největšímu počtu případů. Bohužel se tyto vraždy dějí každý den,“ odpovídá Fajsál.

Jeho slova potvrzují i statistiky organizace SOHR, podle níž bylo za poslední dva měsíce zdokumentováno 350 vražd alávitů. Dalších 1200 lidí zmizelo a nikdo neví, kde jsou, protože se nenašla zatím ani těla. Mezi nimi jsou i desítky zmizelých mladých žen a dívek. Alávitské ženy si nemusí halit vlasy a jsou snadněji rozpoznatelné.

„Některé vraždy jsou akty pomsty. Lidé se mstí těm, kdo jim v minulosti ublížili, někoho mučili, zabili. Tyto vraždy jsou pochopitelné a daly se čekat. Jenže část vraždění směřuje proti nevinným lidem, kteří s režimem Asada neměli nic společného. Bohužel mezi členy HTS se často objevuje tzv. hate speech, verbální projevy, které vybízejí k sektářskému násilí. V naší alávitské komunitě je 15 000 lidí a registrujeme 15 vražd od 8.12. To jedna vražda na 1000 obyvatel,” říká nám alávitský šejch Thul al-Faqqar Gazal. Potkáváme se s ním v jeho domě na předměstí Latákie. Podle něj, ale i ostatních představitelů alávitů, vraždy nepáchají místní lidé, ale hlavně cizinci v řadách HTS. „My náboženští vůdci ze všech komunit jsme se sešli už 9. prosince a slíbili jsme si odpuštění vzájemných křivd,“ dodává šejch. Slova a činy jsou však dvě rozdílné kategorie.

Alávité mají v současné Sýrii nejhorší postavení, protože právě z jejich řad pocházel nenáviděný svržený diktátor Bašár Asad. Během asadovského režimu patřili k protežované skupině a za Asadem a jeho otcem většina z nich stála a podporovala jej. Už ale během války v Sýrii vydali představitelé alávitů prohlášení, že se od Asada oficiálně distancují. Ostatně, vlivné pozice v asadovské vládě a armádě zastávali i sunnité či křesťané.

Problém alávitů je ale i náboženský, protože jejich sektu mnozí muslimové neuznávají a alávity za muslimy nepovažují, i když oficiálně jsou odnoží šíitského islámu. V minulosti byli terčem mnoha pogromů a masakrů, hlavně ze strany sunnitských muslimů. Zejména radikální sunitské organizace považují alávity za odpadlíky od víry a často je vraždí. Alávitské vesnice a komunity se během války v Sýrii staly mnohokrát terčem nájezdů radikálů z an-Nusrá nebo Islámského státu. A Nusru, syrskou odnož al-Káidy řídil po celou dobu Muhammad al-Džúlání, současný prezident Sýrie. Tady tedy alávité ochranu nenajdou. Džulání sice prohlašuje, že menšiny se bát nemusí, ale zároveň řekl, že “tyto vraždy budou trvat ještě tak dva nebo tři roky a patří k procesu tvoření nové Sýrie.“ „V části Sýrie pod vládou HTS je chaos, alávité jsou vyděšení, máme důkazy o jejich vraždách a mimosoudních popravách,” potvrdil nedávno britský diplomat Alastair Crook, který byl dříve jedním z šéfů britských tajných služeb na Blízkém východě.

Dalších masakrů a islamizace země se bojí i slavný a vlivný alávita Issam Hassan, syrský spisovatel, který sám byl pětkrát vězněn asadovským režimem. Spolu s manželkou nás vítá ve svém bytě v alávitské vesnici mezi Latakií a Banjazem. I zde sedíme v obýváku v bundách. Nefunguje ani elektřina ani plyn. Venku na sluníčku je tepleji než v promrzlých bytech. Jako jeden z mála se nebojí s námi mluvit, dokonce na kameru. Jak říká, jeho dcera je v bezpečí, protože žije v Paříži.

Nárůst sektářského násilí

„Velmi se bojím islamizace Sýrie. Teď je vše zamlženo, ale všichni se bojí extremismu, HTS připomíná Tálibán. Turecko je hlavní hráč v tom, co se děje a hlavní hráč celé války. Turci chtějí mít v Sýrii odbytiště pro své zboží. Džulání je tureckou loutkou a jeho cílem zcela jistě není svobodná Sýrie, naopak budou zde chtít nastolit právo šaría,” říká spisovatel, který je jedním z nejrespektovanějších mužů alávitské komunity. Ukazuje nám řadu svých knih, které za svůj život vydal. I on nám potvrzuje, že vraždy alávitů se dějí každý den. „Všichni je nazývají zločiny jednotlivců, protože nebyl vydán žádný hromadný rozkaz pro HTS. Vláda nemá žádnou snahu tohle zastavit, takže násilí pokračuje, HTS se chovají jako ISIS. Nám alávitům vyhrožují, unášejí naše lidi, někdy chtějí výkupné, ale jindy ty lidi prostě zavraždí. Je to hlavně sektářské násilí. Jen občas jde o vyřizování starých účtů. Nedaleko od nás byli nedávno zavražděni tři soudci, ti, kteří dřív posílali lidi do vězení. Společnost vraždy alávitů tiše akceptuje, není, kdo by ty vraždy vyšetřoval,” potvrzuje spisovatel.

To vše nyní prožívá i Nisrine Ezzedinová, která našla nedávno v jejich olivovém sadu zavražděná těla jejího manžela, syna a synovce. Všichni byli zabiti zahraničními džihádisty. Rodina má farmu ve vesnici Ain al-Šarkía v pobřežní provincii Latákia. Případ zdokumentovala a potvrdila i agentura AFP. „Chlapci teď měli končit střední školu, ani oni ani můj manžel neměli co do činění s asadovskou armádou nebo režimem. Jsme zemědělci. Jejich těla ležela v sadu provrtaná kulkami. Stalo se to před měsícem,” říká zdrcená žena. Rodina chtěla, aby byl případ vyšetřen. „HTS nám řekli, že pachatele je nemožné najít,” pokračuje Ezzedinová. V lednu proběhl podobný útok i na alávitskou vesnici v provincii Hamá, při kterém podle SOHR zahynulo deset lidí, včetně dítěte a starší ženy. V Jablehu se změnil v demonstraci pohřeb alávitského mladíka Husejna Zajúda. Ten byl unesen členy HTS a i přesto, že otec zaplatil výkupné, našli jeho zmrzačené tělo bez rukou v moři. Podle některých zdrojů Zajúd spolupracoval s Rusy v Sýrii. Naštvaný dav požaduje potrestání pachatelů.

Alávité se nemají, jak bránit

Je téměř nemožné, aby se syrští alávité útokům bránili. „Už nemáme zbraně, HTS je od nás vylákali. Už 8.12 nám přikázali, abychom je odevzdali. To udělal málokdo. Tak vymysleli léčku. Řekli alávitům, aby si zformovali domobrany pro udržení pořádku. Že ale bohužel nemají dostatek zbraní, kterými by je vyzbrojili, ať si tedy přinesou svoje. Po nějaké době si domobrany svolali a všechny zbraně jim sebrali,” řekl nám alávitský šejch a právník Mansúr.

“Lidé se bojí, chtějí se bránit, ale nemají jak. Emigrovat je těžké, nemáme kam, navíc lidé odcházet nechtějí. Je to tady náš domov po staletí. Problém je, že nepracuje ani policie, kam by člověk mohl jít nahlásit incident. Moc je v rukou HTS, která spíš připomíná gangy bez pořádného velení,” pokračuje právník Mansúr.

„…berou to tak, že Asad byl alávita a všichni alávité jsou spoluzodpovědní. 
Otázkou je, proč tomu sami alávité nedokázali zabránit?“

„Problém je, že lidé nerozlišují mezi vládou, režimem a normálním člověkem, berou to tak, že Asad byl alávita a všichni alávité jsou spoluzodpovědní. Otázkou je, proč tomu sami alávité nedokázali zabránit? A teď za to platí cenu. Asad lidi naučil, že když držíš ústa, máš se dobře,“ zamýšlí se právník Mansúr.

Když 8.12. sunnitská islamistická skupina HTS vyjela z provincie Idlib a obsadila velkou část Sýrie, propustili jejich bojovníci všechny vězně. Na svobodu se tak dostali nejen vězni političtí, ale i kriminálníci. Nyní se však vězení opět plní. Většinu vězňů tvoří unesení či zadržení alávité. „Víme, že největší věznice má HTS v Homsu, Hamá a Idlibu. Jen v Homsu je už zase 4 000 lidí ve vězení. Bití a mučení vězňů je tam opět na denním pořádku. Jen vězni a dozorci se vyměnili,” vysvětluje syrský novinář Fajsál.

Připouští i možnost dalšího ozbrojeného konfliktu. „Je možné, že nás čeká rozdělení Sýrie podle nábožensko-etnických celků. Sýrie jako celek je absolutně v háji. Nastává nová doba sunnitského útlaku a vlády radikálů,“ dodává Fajsál.

Podle něj je Sýrie nyní na rozcestí. “Pokud Šara nezačne zastavovat to vraždění, jeho lidé si zvyknout, že můžou takhle beztrestně řešit všechny problémy. Pak budou stejní jako Asadova Šabíha, speciální a velmi krutá asadovské jednotka. Pokud to rychle nezastaví, rozjede se to nekontrolovaně a nebude rozdíl mezi Asadem a tímhle režimem,” vyjadřuje svoje obavy o budoucnost země Fajsál.

Velkou podporu samozvanému prezidentovi Sýrie nevyjádřila ani administrativa nového amerického prezidenta. USA totiž dlouhodobě podporují milice SDF, které vedou Kurdové a které ovládají třetinu Sýrie. Lidé kolem Trumpa Šarovi nevěří a narozdíl od představitelů EU ani neprojevují zájem jeho vládu podporovat.

„Šara nekontroluje celou Sýrii, je to džihádista. Je to džihádista už dlouho dobu. Studuji radikální islám 25 let a za celou dobu jsem nikoho, kdo by se transformoval z džihádisty do demokrata nepoznal. Nevěřím tomu ani u Šary, ostatně zeptejte se menšin v Sýrii, zejména křesťanů a alávitů,“ řekl minulý týden Sebastian Gorka, zástupce asistenta prezidenta Rady národní bezpečnosti USA pro boj proti terorismu.

Alávité se distancují od Asada. Pro sunnity jsou ale bezvěrci. 

Mnoho alávitů se obává, že jejich komunita překročila bod, odkud není návratu, a může přežít pouze tehdy, pokud bude Sýrie rozdělena na menší části, včetně jedné pro alávity. Tři prominentní alávitští šejkové, Mohib Nisafi, Yassin Hussein a Mussa Mansour, vydali společné prohlášení, že jsou "nevinní ve zvěrstvech spáchaných Bašárem al-Asadem a jeho pomocníky, kteří patří ke všem náboženským sektám". V dokumentu zveřejněném syrskými vůdci alávitů je vidět další distancování se od Asadova režimu ze strany alávitské komunity.

V současnosti žijí alávité hlavně v Sýrii, i když menšinové skupiny existují jak v Turecku, tak v Libanonu. Celkem v těchto třech zemích žijí asi tři miliony alávitů. Před začátkem syrského konfliktu žila většina syrských alávitů na severozápadě (v provincii Latakia. Před konfliktem tvořili alávité přibližně 7-13 % syrské předválečné populace, ve srovnání s asi 70 % sunnitských muslimů, kteří žili v Sýrii. Počátky alávitů sahají až do 9. a 10. století v Iráku se alávitské náboženství původně nazývalo Nusayri, podle jména Muhammada ibn Nusayra, "který po smrti 11. imáma Hasana al-Askariho tvrdil, že byl imámovým důvěrným poslem". Alavité se přestěhovali do Sýrie (konkrétně do oblasti dnešního Aleppa) za dynastie Sayfa al-Dawla al-Hamadaniho (890-1004). Alávité byli pronásledováni umajjovským, abbásovským, mamlúckým a osmanským státem, který po okupaci Levanty v roce 1516 prováděl masakry alávitů.

V roce 1973 náboženská fatwa vyhlášená libanonským šíitským duchovním Musou Sadrem poprvé oficiálně uznala alávity za šíitské muslimy. Spolu s odmítáním šaríi a běžných islámských praktik, včetně svolávání k modlitbě, chození do mešity na bohoslužby, poutí do Mekky, nevyžaduje alávitské vyznání víry, aby ženy nosily šátek. Další specifické prvky, jako je víra v božské vtělení, přípustnost alkoholu, oslava Vánoc a zoroastriánského nového roku, činí alávitský islám v očích mnoha ortodoxních sunnitů a šíitů vysoce podezřelým.

I když je alávitský islám považován za součást šíitského islámu, ve skutečnosti má mnoho prvků, které jsou považovány za kacířské jak pro sunnity, tak pro šíity.

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz nebo zasláním libovolné částky na č.ú. 266867891/0600. Děkujeme!