„Na zabíjení si nikdy nezvyknu. To, co mě tady drží, je svědomí. Neodpustila bych si, že nepomáhám, když můžu,“ říká Radana, česká dronařka na donbaské frontě na Ukrajině.

Vyrovnat se s tím, že kvůli svému přesvědčení zabíjí, je pro ni mimořádně těžké. „Říkám si ale, co by se stalo, kdybychom to nedělali. A co by se stalo, kdyby ti lidé, proti kterým bojujeme, přišli. Co by se stalo této zemi, dalším zemím… Je to nesmírně náročný myšlenkový proces, kterým musím procházet, abych tady vůbec mohla být,“ říká Radana, pro přátele Radouch. Vysokoškolačka s diplomem z geologie, výjimečně silná a odolná žena, která se rozhodla před pár měsíci společně se svým partnerem vstoupit do ukrajinské armády. „Na živé cíle nalétáváme nejčastěji, bohužel. Máš radost, že jsi udělala svoji práci dobře, ale zároveň jsi smutná, že ji vůbec musíš dělat. Ale někdo to dělat musí, protože následky by byly mnohem horší. A děsí mě, že si to lidi neuvědomují,“ říká Radouch v podcastu Lenky Klicperové Na linii. Jaké jsou pro ni nejhorší momenty na frontě? Překvapivě to není ostřelování dělostřelectvem nebo možnost smrtelného útoku nepřátelským dronem.