Reportérky u křesťanů v Sýrii: Jak můžeme věřit současnému prezidentovi? Řídil nájezdy na křesťany.

Pro současnou, novou Sýrii platí jedno zásadní pravidlo: jinak lidé mluví na ulici a v přítomnosti ostatních a jinak doma, za zavřenými dveřmi. Venku uslyšíte pouze to, jak je teď všechno skvělé, protože s pádem Asada je všechno zlo pryč. Teď už jen všechny čeká mír a svoboda, když jsou na ulicích ozbrojenci z HTS. Jenže je tu i odvrácená strana. Všudypřítomný strach lidí, kteří nepatří k vládnoucí většině.

Jeden z těch, kteří tyto nájezdy na křesťany řídili, je dnes prezidentem Sýrie. Není lepšího místa, kde to zjistit, než je Malúla, jedna z nejstarších křesťanských vesnic na světě vzdálená zhruba 60 kilometrů od Damašku. Lidé tam ještě stále mluví původním jazykem Ježíše Krista, tedy aramejsky.

Příjezd do Malúly je dechberoucí. Silnička se klikatí mezi vysokými skalami, kde se tu a tam na vrcholku skály tyčí obrovské kříže. Ve skalách kolem Malúly se kdysi usídlili první křesťané, kteří zde hledali úkryt před pronásledováním. Jsou zde i kostely a kláštery vytesané do skal a dříve byla Malúla místem, kam přijížděly desetitisíce turistů ročně.

Dnes je tu klid. Na ulici není ani živáčka, kromě muže v autě, který objíždí kruhový objezd a křikem „ovoce, zelenina“ narušuje všudypřítomné ticho. Šplháme se nahoru do kopce, do nejstaršího kostela. Naproti němu stojí velký třípatrový hotel. Jsou na něm vidět čtyři hvězdičky, asi býval luxusní. Jenže ve zdech hotelu zejí obrovské díry po ostřelování a zdi jsou posety otvory po kulkách.

„V tomto hotelu se v roce 2013 usadili bojovníci Fronty An-Nusra, kteří naši vesnici obsadili na půl roku. Zničili naše kostely a patnáct křesťanů zavraždili. Některé na místě, šest unesli a pak jsme dostali jejich těla,“ vysvětluje nám muž, který bydlí naproti. Své jméno se bojí říct.

Po přestřelce začalo peklo

Jeho slova potvrzuje kněz Fadi, který nás vítá na své faře. K rozhovoru svolí, ale na kameru mluvit nechce. Hospodyně nám přináší zbytky vánočního cukroví. V místnosti je dvanáct lidí, když se otec Fadi dává do vyprávění, jejich tváře jsou zachmuřené. Lze v nich vyčíst obavy.

„To víte, že i my máme radost z pádu Asadova režimu. Jenže to, co se teď děje, má svoji vítěznou stranu, ale také tu opačnou. Tou je bezpečnost – a bezpečně tu prostě není,“ začíná opatrně svoje vyprávění kněz. „U nás ve vesnici tvoří křesťané 80 procent. Zbytek jsou sunnitští muslimové. Když Malúlu v roce 2013 obsadila An-Nusra, muslimové je podpořili, dokonce jim někteří pomáhali ničit naše kostely. Když byla An-Nusra v roce 2014 poražena, odešli na sever do Idlibu a muslimové z naší vesnice se k nim přidali,“ říká Fadi.

„Jenže teď se vrátili, celkem 60 rodin. Jejich představitel byl ve Frontě An-Nusra a pak bojoval v Tureckem podporované milici. Řekl nám, že když ho budeme štvát, odveze nás do Turecka,“ pokračuje kněz Fadi a odmlčí se. „Vrátili se jako vítězové,“ pokračuje po chvíli.

„Říkali, že pokud nekonvertujeme k islámu, zabijí nás.“

— Fadi, křesťanský kněz z Malúly

„Celou noc jezdili po Malúle na motorkách, stříleli do vzduchu a křičeli, že oni jsou teď vládci a my křesťané jim musíme odevzdat svoje zbraně. Pokud jim je nedáme, povraždí nás. Stříleli lidem do oken. Říkali, že pokud nekonvertujeme k islámu, zabijí nás. Od 8. prosince nám neustále vyhrožovali. Je to vyřizování starých účtů, tenkrát oni prohráli, ale teď jsou vítězové,“ vysvětluje komplikované vztahy.

Ve vesnici od té doby vládlo napětí, celá situace vyeskalovala 26. prosince, kdy se jeden z navrátivších se muslimů pokusil vloupat do domu jednoho křesťana. „Začala přestřelka. Muslim byl bohužel zabit a začalo peklo. Ozbrojenci z HTS uzavřeli celou vesnici, nikdo nesměl dovnitř ani ven. Byl zákaz vycházení. Podle mě to byla sebeobrana. Ale lidé se vyděsili a 70 rodin odsud uteklo do Damašku. Bojí se, že jejich domy už obsadili muslimové,“ vypráví Fadi.

„Nemůžeme s tím nic dělat. Žádali jsme, aby sem přijelo víc příslušníků HTS a aby chránili nás a náš majetek. Není tu nikdo jiný, na koho se můžeme obrátit. My nemáme jinou možnost, než Džulánímu věřit, že nás ochrání. Lidé věří, že ho sem poslalo Turecko, Rusko a USA. Známe jeho minulost, ale kdo jsem já, abych ho soudil,“ říká kněz.

Křesťanům žijícím na Blízkém východě nikdy nezbylo nic jiného než být v zájmu přežití zadobře s vládnoucí garniturou. I proto spolupracovali s režimem Bašára Asada, který jim za to zaručoval bezpečnost a mnoho dobrých pozic ve vládních pozicích. Řada křesťanů teď proto řeší mimo jiné i ekonomickou situaci, když s pádem vlády přišli o místa.

Poničený oltář

Scházíme dolů, do kláštera Mar Sarkis vytesaného ve skále a pojmenovaného po svatém Sergiovi. Místo má obrovský genius loci, vždyť před téměř dvěma tisíci lety se zde modlili první křesťané. Otec Fadi nám ukazuje video, jak byl kostel totálně zdemolován bojovníky Fronty An-Nusra, kterým v té době nevelel nikdo jiný než právě současný vládce Sýrie Ahmad Šara.

„Tento oltář starý přes 2000 let (pochází ještě z předkřesťanské doby – pozn. red.) rozpůlili, ukradli 16 vzácných obrazů v hodnotě čtyř milionů dolarů. A vidíte tuhle Pannu Marii,“ ukazuje na bílo-modrou sochu v životní velikosti. „Té urazili hlavu,“ vypráví tiše. Hlava sochy je zpět na svém místě, přivázaná drátem.

Velká část křesťanských památek v Malúle byla v roce 2013 vážně poničena. Dnes je vše částečně opraveno, ale stejně se zde člověk neubrání pocitu jakési beznaděje. Opravdu bude v nové Sýrii pro křesťany místo?

Situace křesťanů v Sýrii se liší město od města

Odpověď hledají i představitelé syrských křesťanských církví, kteří už absolvovali několik jednání se Šarou a jeho novou vládou. Ta jim dala záruky respektování náboženské svobody. Na oplátku křesťanští vůdci v Sýrii vyjádřili svou ochotu spolupracovat s prozatímní vládou. Chtějí ale ústavu a rovná práva pro všechny. Šara však plánuje volby nejdříve za čtyři roky.

„Křesťané chtějí ústavu a rovná práva pro všechny. 
Šara však plánuje volby nejdříve za čtyři roky.“

Křesťané odmítají být pouze za náboženskou menšinou, nevyžadují zvláštní zacházení, ani ale nechtějí být druhořadými občany. „Nechtějí se definovat jako menšiny, protože jinak bychom mohli ztratit své zastoupení v nové ústavě a státních institucích. Chceme rovná práva,“ řekl nám jeden z představitelů ortodoxní církve, který z bezpečnostních důvodů chtěl zůstat v anonymitě.

Záruky nové vlády bere křesťanská menšina obezřetně.

I když nová vláda slíbila, že bude respektovat náboženskou svobodu, křesťanská komunita bere tyto záruky obezřetně. Situace křesťanů se liší město od města. V centru pozornosti je pochopitelně Damašek, kde se nyní vládnoucí rebelové snaží nejvíce udržovat pozitivní image.

„Stále však dochází k individuálním případům, jako je požadavek, aby ženy nosily závoj, nebo nařizují ženám a mužům, aby spolu nechodili na ulici, pokud nejsou příbuzní. To se děje například v Aleppu,“ říká představitel církve. V některých oblastech militantní vládnoucí HTS už vynucují oddělená sedadla ve veřejné dopravě a nutí ženy, aby se halily.

Nejhorší je situace v Homsu a Hamá, které povstalci dobyli po cestě do Damašku. „V ulicích jsou džihádisté, kteří používají megafony a vyzývají lidi, aby konvertovali k islámu, a říkají ženám, aby se zahalovaly. Strach je opravdu velký, křesťané nemohou pracovat, mnozí zůstávají doma,“ vysvětlil nám představil křesťanské ortodoxní církve z Hamá. Dochází tu k únosům, lidé se večer bojí vycházet. Objevují se i případy, kdy jsou křesťané nuceni konvertovat k islámu. Když odmítnou, je jim zabaven majetek.

Bránit se budou do posledního

Před vypuknutím syrské války v roce 2011 tvořili křesťané přibližně 10 procent syrské populace, což odpovídalo asi dvěma milionům lidí. Dnes jich zbylo sotva půl milionu. Většina uprchla hlavně ze strachu před násilím páchaným islamisty z Fronty An-Nusra a Islámského státu.

Islamisté často křesťany unášeli, vraždili a kostely vyhazovali do povětří. Na vlastní kůži si to zažili křesťané z údolí řeky Chábúr, oblasti odpradávna obývané, jako mnoho dalších oblastí na severu Sýrie, asyrskými křesťany.

Na vesnice v údolí řeky Chábúr útočily radikální organizace už od roku 2013. Nejprve Al-Káida a An-Nusra, od roku 2015 byli lidé terčem Islámského státu. Křesťané byli vražděni nebo unášeni kvůli výkupnému. Radikálové vědí, že křesťané jsou solidární, sbírky na rukojmí se konaly po celém světě. „Za jednoho křesťana požadovali 1,4 milionu korun. Celkem jsme zaplatili za 250 našich lidí. Dvě dívky si však nechali, nevíme, co se s nimi stalo,“ říká Robert Išo, velitel asyrské bezpečnostní složky Notoro.

Islámského státu se Išo dnes už nebojí, obavy mu ale způsobuje Turecko a jím podporované milice, které se oblast snaží převzít. Sympatický čtyřicátník s pronikavým pohledem je naštvaný, že si všichni myslí, že Turci míří své výpady pouze proti Kurdům. Jejich cílem jsou ale i křesťanské komunity.

„V roce 2014 jsme se nebránili, nebyli jsme na to připraveni. Ale teď proti Turecku a jeho žoldákům budeme bojovat do posledního muže, naše vesnice jim prostě nenecháme,“ říká Robert. Kdo mohl, odešel do zahraničí, řada zemí syrským křesťanům udělovala azyl automaticky. Ta čtvrtina obyvatel, která v oblasti kolem řeky Chábúr zbyla, chce zůstat ve svých domovech za každou cenu.