do svého účtu na Reportérky.cz
„Studenti mi otevřeli oči. Nebýt jich, nikdy by mě nenapadlo, že my obyčejní lidé můžeme změnit systém, že ho můžeme kritizovat. Díky nim jsem začala vidět Srbsko jinýma očima,“ říkala mi vloni před Zemědělskou univerzitou paní Jelena. Sama už je důchodkyně, ale studentům každý týden pekla buchty a nosila jim je na univerzitu, kterou studenti blokovali. Nebyla sama. Každou chvíli někdo přicházel s jídlem, pitím nebo si jen tak popovídat. Jelena si vyrobila transparenty a chodila se studenty protestovat do ulic.
A právě v tomto příběhu je podle mě podstata úspěchu studentů při nedávných volbách. Mladí lidé dokázali přesvědčit i lidi, kteří už dávno přestali věřit, že jejich hlas může něco změnit. A právě to nakonec rozhodlo.
Výsledek voleb v Srbsku mi osobně udělal obrovskou radost. Srbské studenty jsem dlouhodobě sledovala, opakovaně jsem do země jezdila a reportovala přímo z demonstrací. Viděla jsem jejich odhodlání, energii i obrovskou vytrvalost.
Ani já jsem ale příliš nevěřila, že zvítězí.
Že dokážou ve volbách porazit politickou mašinerii Aleksandara Vučiće a jeho Srbské pokrokové strany. Mašinerii, která měla k dispozici obrovské finanční prostředky, významnou část mediálního prostoru a léta budovanou síť politických vazeb, loajálních úředníků a lidí, jejichž pracovní místa či jiné výhody byly na vládnoucí straně závislé.
A přesto se to stalo.
Studentská kandidátka získala 52,71 procenta hlasů a 140 mandátů v 250členném parlamentu. Vučićovo uskupení získalo 39,17 procenta hlasů. To není těsné vítězství. To je zásadní politický zlom.
Jenže porazit Vučiće ve volbách je jedna věc. Změnit systém, který během dlouhých let u moci vybudoval, bude něco úplně jiného.
Všechno začalo tragédií na nádraží v Novém Sadu v listopadu 2024, kdy se zřítil betonový přístřešek. Šlo o státní zakázku, kterou realizovala čínská firma. 16 lidí zemřelo. Tragédie otevřela otázky korupce, odpovědnosti politiků a fungování státu. Protesty zahájili studenti a drželi je celé dva roky.
Demonstrace se rozšířily po celé zemi a zapojily se do nich statisíce lidí. Převážně pokojné protesty provázely také útoky na demonstranty, policejní zásahy a násilné incidenty. Studenti čelili zatýkání, výhrůžkám i tlaku ze strany institucí. Vučić opakovaně tvrdil, že protesty jsou řízené ze zahraničí, a snažil se je zdiskreditovat.
Jenže studenti se nenechali odradit.
Blokovali univerzity, přerušili vlastní studium a věnovali protestům měsíce života. Vydávali se pěšky nebo na kolech do měst a vesnic. Mluvili s lidmi, které tradiční opozice často nedokázala oslovit. S důchodci, obyvateli malých obcí i voliči, kteří dlouhá léta podporovali Vučiće.
Studentské hnutí přestalo být pouze protestem mladých lidí. Stalo se hnutím lidí různých generací, kteří měli dost korupce, klientelismu, nefunkčních institucí a systému, v němž o kariéře často nerozhodují schopnosti, ale politické kontakty.
Studenti udělali ještě jednu neobvyklou věc. Rozhodli se, že jejich volební kandidátka nebude postavena na nich samotných ani na tradičních stranických politicích.
Oslovili známé osobnosti a odborníky z různých profesí. Lékaře, univerzitní profesory, vědce, právníky, umělce, sportovce, zemědělce i občanské aktivisty.
Na kandidátce se tak objevili lidé, kteří měli zkušenosti s veřejným životem, ale nikoli s parlamentní politikou.
Jedním z nich je Zlatko Kokanović, zemědělec z oblasti Jadar a jedna z hlavních tváří hnutí Ne damo Jadar, které dlouhodobě vystupuje proti plánované těžbě lithia společností Rio Tinto.
Se Zlatkem jsme natáčely reportáž o odporu místních obyvatel proti těžbě. Jeho příběh dobře ukazuje, jak se v Srbsku postupně propojovaly různé občanské iniciativy, které původně vznikaly nezávisle na sobě.
Zlatko se do veřejného života nedostal přes politickou stranu. Začal bojovat proti projektu, který podle něj ohrožuje budoucnost jeho regionu. Z farmáře a organizátora protestů se nyní podle předběžných výsledků stává poslanec. Bude muset opustit svoje krávy, traktory a pole a učit se být politikem.
Na kandidátce figuruje také basketbalová hvězda Dejan Bodiroga, ekonom a někdejší guvernér Národní banky Srbska Dejan Šoškić, herec Tihomir Stanić nebo sociolog Jovo Bakić. V jejím čele stojí Ilija Srdanović, kardiolog a profesor lékařské fakulty v Novém Sadu.
Zároveň je to obrovský experiment. Mít zkušenosti z medicíny, vědy, občanských protestů nebo sportu ještě automaticky neznamená umět řídit stát. Ani odborná kvalifikace sama o sobě nezaručuje, že se lidé dokážou dohodnout na společné politice.
Výsledky v Srbsku mi v mnohém připomínají politický vývoj v Maďarsku. V obou zemích se nespokojenost s dlouholetou vládou proměnila v širokou společenskou mobilizaci.
Je tu ale jeden zásadní rozdíl. V Maďarsku se opozice dokázala sjednotit kolem výrazného lídra Pétera Magyara. V Srbsku tomu bylo téměř naopak. Studentské hnutí dlouho odmítalo tradiční politické vedení. Nemělo jednoho vůdce ani klasickou stranickou strukturu.
Jeho síla spočívala právě v tom, že nepůsobilo jako další politická strana, která chce jen vystřídat tu předchozí.
To ovšem neznamená, že za jeho úspěchem nestály také zkušené osobnosti a existující občanské iniciativy. Vedle studentů působilo například hnutí Kreni–Promeni vedené právníkem a aktivistou Savem Manojlovićem. A příběh Zlatka Kokanoviće ukazuje, jak se do společné kandidátky promítla také dlouholetá činnost ekologických protestních hnutí.
Právě spojení studentské energie, občanské angažovanosti a odborníků z různých profesí se stalo charakteristickým rysem srbské politické změny.
Když je společným cílem porazit jednoho politika, mohou vedle sebe stát lidé s velmi rozdílnými názory. Ve chvíli, kdy budou muset rozhodovat o konkrétních zákonech, rozpočtu nebo zahraniční politice, se tyto rozdíly nevyhnutelně projeví.
Vučić prohru uznal okamžitě. Stále ale není jasné, kdo se stane premiérem a jak bude nová vláda sestavena. A především, jak rychle a do jaké míry se jí podaří proměnit instituce, které dlouhá léta fungovaly pod silným politickým vlivem Vučićova tábora.
Nová politická reprezentace bude muset řešit nezávislost justice, reformu médií, korupci, veřejné finance i fungování státní správy.
Jak dál s Evropskou unií? Jaké budou vztahy s Ruskem? Co Kosovo? Jak zajistit stabilitu ekonomiky?
Velkým problémem je například srbský ropný průmysl. Strategická společnost NIS, která provozuje jedinou srbskou ropnou rafinerii, je ovládaná ruskými akcionáři a čelí americkým sankcím. O ruský podíl se zajímá maďarský MOL. Nová vláda tak bude muset řešit nejen energetickou bezpečnost země, ale také složité vztahy mezi Moskvou, Washingtonem, Budapeští a evropskými sousedy.
Ani zahraničněpolitické směřování studentské kandidátky nelze jednoduše popsat jako prozápadní revoluci.
Hnutí prosazuje boj proti korupci a reformu institucí, ale zároveň hájí srbský nárok na Kosovo a chce zachovat vztahy s Moskvou. Současně podporuje pokračování evropské integrace. Také už oznámili, že zastaví všechny vývozy zbraní do zemí zapojených do ozbrojených konfliktů. Tím by skončil vývoz zbraní nebo munice na Ukrajinu a do Izraele, ať už přímo, nebo prostřednictvím třetích zemí. „Srbské zbraně už nebudou sloužit k prolévání krve nevinných lidí,“ prohlásilo studentské hnutí ihned po volebním vítězství.
Když jsem v Srbsku sledovala demonstrace, nejvíc mě zajímalo, jak dlouho studenti vydrží. Zda se neunaví, nerozdělí a nenechají odradit. Vydrželi. Dokázali spojit lidi, kteří se shodli na tom, koho už u moci nechtějí. Teď se ale budou muset shodnout na tom, co chtějí. I kvůli paní Jeleně.
Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu
Sledovat nás můžete i na platformě HeroHero
Naše reportáže podcasty jsou i na našem kanále youtube https://www.youtube.com/@reporterkycz
Děkujeme za podporu!
Naši reportáž ze Srbska si můžete pustit zde
Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost. Příležitostně jezdí jako volební pozorovatelka na mise EU a OBSE. Když není za kamerou, počítačem nebo volantem, učí na střední škole.