Strach, bezmoc a vztek. Kurdové v Sýrii prosí o pomoc, USA se stahují. Na svobodě jsou tisíce džihádistů.

Co bude s rodinami džihádistů v táboře al-Hol, je nyní nejisté. Syrské demokratické síly (SDF) vydaly 21. ledna prohlášení, že ostrahu al-Holu ukončily: „Nemáme žádnou podporu mezinárodního společenství. Rozhodli jsme se al-Hol opustit a naše síly koncentrovat na obranu našich měst,“ stojí v prohlášení SDF. Je tak téměř jisté, že se rodiny džihádistů nyní dostanou na svobodu. Táboru se přezdívá malý Islámský stát, z malých chlapců zde vyrostli dospělí muži, jejichž cílem je pokračovat v boji svých otců. 

Táboru se přezdívá malý Islámský stát, z malých chlapců zde vyrostli muži, jejichž cílem je pokračovat v boji svých otců. 

Hlavní podíl na porážce teroristů měli právě Kurdové a jimi vedené Syrské demokratické síly (SDF). Od roku 2014 je podporoval Západ, zejména USA. Američané jim dodávali zbraně, výcvik, peníze i leteckou podporu při bombardování pozic ISIS. Kurdská armáda a samospráva na severu Sýrie ale končí. Kurdové musejí vše odevzdat nové syrské vládě v Damašku, kterou vede Ahmad Šara. Ten dříve stál v čele syrské pobočky al-Káidy a Kurdové proti jeho lidem bojovali. Nyní musejí Šarově vládě odevzdat nejen věznice, ale i ropná pole, hraniční přechody, zbraně a správu nad svým územím. „Nejdůležitější jsou pro nás ropná pole v Dajr az-Zauru, přehrady a elektrárny okolo města Rakká na řece Eufrat a také pole, kde se pěstuje obilí pro celou zemi,“ řekl Ahmad Šara. Má podporu Turecka, Kataru a Saúdské Arábie. Podporu mu ale vyjadřují i USA a EU. Na obnovu nové Sýrie EU posílá stovky milionů eur. V Damašku už byla i Ursula von der Leyen a Šaru nyní pozval do Německa kancléř Merz. Německo by rádo poslalo zpět do vlasti 700 000 syrských uprchlíků.

V Damašku už byla i Ursula von der Leyen a Šaru nyní pozval do Německa kancléř Merz.

Dohodu potvrzující de facto kapitulaci podepsali Kurdové 18.ledna. Už předtím ale vládní síly zaútočily na kurdské čtvrti v Aleppu, odkud přikázaly odejít 20 000 civilistům. Poté vládní ozbrojenci zabrali oblast kolem města Rakká, kde se k nim přidaly i místní arabské kmenové milice, kterým nadvláda Kurdů vadila. Odtud pak Šarovi lidé postupovali směrem k irácké hranici, kde převzali kontrolu nad ropnými poli Tanak a Omar. Stejně tak převzali přehradu Tišrín a elektrárnu Tabqa na Eufratu. Na všech místech probíhají sporadické boje s vojáky SDF. Nejtvrdší boje se vedou kolem města Šaddádí. Právě zde je jedna z největších věznic pro teroristy: Kurdové jich tu drží 3 000. Věznice Šaddádí, v níž jsou drženy tisíce zadržených z teroristické organizace ISIS, byla opakovaně vystavena útokům vedeným frakcemi napojenými na Damašek.

„Bojovníci SDF těmto útokům čelili a snažili se zabránit vážné bezpečnostní katastrofě. Desítky našich bojovníků ale byly zabity. Proto už věznici nekontrolujeme,“ uvedly síly SDF. Nedaleko věznice je základna USA a Kurdové opakovaně své spojence žádali o pomoc. „Bohužel nám mezinárodní koalice nepomohla,“ napsaly SDF.

Mnoho z vězněných teroristů se dostalo na svobodu. Obě strany se navzájem obviňují z toho, kdo vězně propustil. Syrské ministerstvo vnitra uvedlo, že z Šaddádí uprchlo 120 vězňů, ale kurdský web Rudaw odhadl počet propuštěných na 1500. Podle některých zdrojů je nyní na svobodě až 3 000 bojovníků ISIS. Jde často o nejtvrdší jádro této sunnitské teroristické organizace. Na sociálních sítích kolují videa, na nichž vězně propouštějí bojovníci vládních sil – a to nejen v Šaddádí, ale také z věznic v Rakká či Tabce. Většina bojovníků ISIS je vězněna už sedmým rokem. Po celou dobu neviděli ženu ani slunce, neměli zprávy, televizi ani telefon. Kurdové po celé roky vyzývali ostatní země, aby si své občany odvezly. To však udělalo jen Kosovo. Ostatní země problém neřešily a některé, například Belgie, je zbavily občanství. Pokud se však tito lidé vrátí do svých zemí původu, mohou v budoucnu představovat velkou bezpečnostní hrozbu.

Svět nás zradil

„Přeji světu, ať pozná, co je teror. Zaslouží si to. My Kurdové jsme 12 let bojovali za humanitu a celý svět – a teď nás svět zradil. Už je nám to jedno,“ vyjádřil své rozhořčení novinář M. B, jehož totožnost známe, ale vzhledem k obavám o jeho bezpečnost ji nebudeme zveřejňovat.

Z místa už přicházejí zprávy o množství válečných zločinů páchaných na Kurdech. Loni byly terčem menšiny alavitů a drúzů. Včera se také objevila videa, na nichž militanti napojení na Damašek podřezávají hrdla zajatým kurdským vojákům a vojákyním. Na dalším videu jsou zase přímo u silnice postříleny čtyři kurdské vojákyně. Bez soudu, bez milosti, za pokřiku Alláhu akbar. V nové syrské armádě je totiž mnoho mužů, kteří dříve bojovali za al-Káidu, ISIS a další islamistické skupiny. Je mezi nimi i 5 500 cizinců. Těm prezident Šara už udělil syrské občanství. Ženy tvořily v dobách aktivních bojů s ISIS na 40 procent armády SDF a mají v ní vlastní jednotku YPJ. Jsou rovnocenné mužům a často vojenským operacím velely. To byla jakási ženská revoluce na Blízkém východě.

Poslední vývoj ukazuje, že část území zvaného Rožava Kurdové nechtějí nové vládě přenechat a jsou připraveni je bránit. Po nových střetech 19. ledna vydaly SDF prohlášení, v němž vyzývají „všechny naše mladé lidi“, aby se „připojili k řadám odporu“. Stovky Kurdů z Turecka se už dnes snažily přejít hranice do Sýrie. Střetly se však s tureckou policií, která je přes hranice nepustila. Přitom právě přes Turecko se do Sýrie dostalo 26 000 cizinců, kteří se mezi lety 2014 a 2019 připojili k ISIS. V té době tomu turecká armáda ani policie nijak nebránily. Turecko považuje SDF za teroristy a naopak od počátku války v roce 2011 podporovalo sunnitské skupiny bojující proti diktatuře Bašára Asada. Toho nakonec ze Sýrie vyhnala sunnitská skupina HTS, která vznikla sloučením syrské al-Káidy s dalšími sunnitskými skupinami. Od počátku měly HTS i Šara podporu Turecka. Dříve totiž byla část Sýrie součástí Osmanské říše, o jejíž obnově turecký prezident Erdogan už dlouhou dobu sní. Turecko provedlo řadu vojenských intervencí v Sýrii a nyní hrozí Kurdům dalšími. Nový syrský režim je nyní tureckým vazalem. Finančně ale závisí hlavně na Kataru a Saúdské Arábii, které nyní financují velkou část syrského rozpočtu. I díky penězům z Perského zálivu se teď zvýšily platy a důchody. Výměnou za to ale tyto monarchie žádají kontrakty pro své firmy.

Kobaní svírá strach

Nejvíc napjatá je v tuto chvíli situace ve městě Kobaní. Vládní síly ho už obklíčily a uzavřely jedinou příjezdovou silnici M4. „Do Kobaní přijely stovky lidí z okolních vesnic, doufají, že ve městě budou v bezpečí. Bydlí ve školách. Situace je šílená. Lidé se strašně bojí. Není úniku. Z jedné strany Turecko, z druhé se blíží islamisté,“ popsal mi situaci v Kobaní jeden z obyvatel Mahmúd B.

Obrana Kobaní na podzim 2014 se stala symbolem odporu proti ISIS a zlomovým momentem celé války – kurdské jednotky YPG/YPJ zde za podpory amerického letectva zastavily postup džihádistů.

Architektem americké spolupráce s Kurdy byl Brett McGurk, zvláštní vyslanec USA pro boj proti ISIS. Právě on hledal sílu ochotnou a schopnou s Islámským státem bojovat a prosadil strategii opřenou o místní síly, především Kurdy, namísto rozsáhlého nasazení amerických jednotek. Bez Kurdů by koalice proti ISIS neměla pozemní sílu schopnou chalífát rozbít. Jejich boj proti ISIS byl jedním z nejvýznamnějších příspěvků k bezpečnosti regionu i Západu v posledních dekádách.

Nyní už USA nechtějí Kurdy nadále podporovat ani je chránit. Bezpečnost na Blízkém východě i v Evropě může být do budoucna ohrožena: stovky vězňů, kteří se nyní dostávají na svobodu, jsou z evropských zemí. „Podle pasu Evropané, v hlavě teroristé,“ uzavírá Mahmúd z Kobaní.

 

Fotogalerie: Vězni z ISIS, tábor al-Hol, síly SDF (2019, @Lenka Klicperová)

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz, na platformě HeroHero/Reporterky, odběrem kanálu Reportérky na YouTube nebo zasláním libovolné částky na číslo účtu 266867891/0600. Děkujeme!