
Sýrie v rukou islamistů: masakry menšin pokračují, po alávitech a drúzech umírají křesťané
Po pádu Asadova režimu se Sýrie ocitla pod kontrolou sunnitských islamistů napojených na al-Káidu a Islámský stát. Zatímco tato nová vláda slibuje ochranu menšin, alávité a křesťané umírají pod kulkami a bombami. Poslední útok v kostele svatého Eliáše zabil 25 lidí.
Tragédie náboženských menšin v Sýrii pokračuje. Po březnových masakrech alávitů, při kterých bylo během dvou týdnů zavražděno přes 2 600 lidí, došlo v neděli k dalšímu útoku – tentokrát přímo v kostele svatého Eliáše v Damašku. Sebevražedný atentátník se tam odpálil během mše, přičemž jeho komplic zároveň střílel do věřících. Výsledkem je 25 mrtvých – mezi nimi ženy, děti i muži – a 60 zraněných, z toho 35 v kritickém stavu.
Z útoku byl obviněn Islámský stát, byť se k němu oficiálně nepřihlásil. Sebevražední atentátníci, kteří útočí na jiné náboženské skupiny než jsou sunnité, jsou běžnou taktikou jak ISIS, tak al-Káidy – dvou organizací, které sdílejí ideologii globálního džihádu.
Být sebevražedným atentátníkem je mezi radikály považováno za nejvyšší čest. Na „poctu“ zemřít jako mučedník se dokonce vedou čekací listiny. Podle jejich výkladu víry je takový atentátník automaticky spasený a vítán v nebi, protože zemřel v boji za islám a Alláha.
Po loňském pádu režimu Bašára Asada ovládli velkou část Sýrie sunnitští islamisté, kteří dříve bojovali v řadách syrské al-Káidy. Jejich vůdce Ahmed Šará /dříve Mohamad al Joulani/ – byl členem ISIS v Iráku a od roku 2011 velitelem syrské al-Káidy – se mezitím stal prezidentem. Přitom dříve byl vězněn Američany v Iráku a ti na něj dokonce vypsaly odměnu 1 milion dolarů. V nové vládě se Šará obklopil lidmi napojenými na džihádistické skupiny a otevřeně deklaruje záměr vytvořit v Sýrii islámský stát. Masakry alávitů, k nimž došlo pod jeho vedením, zůstávají bez vyšetření, přestože existují stovky videí, kde se pachatelé sami natáčeli.
Šara mezitím změnil image – nosí oblek, kravatu, zkrátil si plnovous a hraje si na přítele Západu. Ve snaze dosáhnout zrušení sankcí slíbil ochranu menšin v Sýrii. Šara má silnou podporu sunnitských regionálních mocností – Turecka, Kataru a Saúdské Arábie, které už od roku 2011 podporovaly islamistické skupiny v boji proti Asadovi. Jejich cílem bylo svrhnout alávitský režim a předat moc sunnitům.
Na jejich přímluvu Trumpova administrativa souhlasila se zrušením části sankcí. A to i přesto, že bezpečnostní poradci varovali, že Šará je jen „převlečený džihádista“. Trump šel dál – dal zelenou tomu, aby bývalí bojovníci z ISIS a al-Káidy byli začleněni do nové sunnitské syrské armády. Týká se to zhruba 4 500 radikálů.
Se Šarou se setkali už i představitelé EU či francouzský prezident Macron. Všichni slibují peníze na obnovu Sýrie a požadují zajištění bezpečnosti. Šara se zavázal bojovat proti ISIS, svojí mateřské organizaci. Takto mluví pro západní spojence, realita v Sýrii je ale odlišná.
Zatímco svět sleduje tyto manévry s diplomatickým poker face, vraždění pokračuje. Alávité jsou dál unášeni, mučeni a vražděni. A nyní se teror obrací i proti křesťanům – konkrétně proti pravoslavným, kteří byli v minulosti obětí masakrů i v Osmanské říši. Tehdy Turci zavraždili téměř milion pravoslavných Řeků a 1,5 milionu arménských křesťanů.
Dnešní Turecko, hlavní podporovatel Šarovy vlády, v tom podle všeho pokračuje jinými prostředky. Erdogan se ve svých proslovech netají nenávistí vůči Řecku a pravoslavné tradici obecně.
Islamistická ideologie, která stojí na nenávisti ke všem ne-sunnitům, je dnes oficiální součástí syrské vlády. Žádná náboženská menšina – ať alávitská, křesťanská nebo jiná – nemůže být v Sýrii v bezpečí, dokud budou u moci sunnitští radikálové.
A co víc – i tento útok na kostel sv. Eliáše bude využit. Šarova vláda ho použije jako záminku k další represi obyvatelstva „kvůli bezpečnosti“. Poslední atentát v Damašku se sice oficiálně připsal Islámskému státu, ale vazby mezi vládnoucí garniturou a džihádistickými skupinami jsou tak husté, že hranice mezi „vládou“ a „terorem“ se rozmazala téměř k nepoznání.
Mezinárodní společenství má v Sýrii stále vliv. Má páky – ekonomické, diplomatické i zpravodajské. Místo toho ale volí pasivitu, mlčení, případně vlažné výzvy ke „smíru“, které ignorují realitu. Mezitím se v Sýrii čistí etnicky. Nábožensky. Systémově.
Kostel svatého Eliáše nebyl jen terčem. Byl symbolem. A ten vzkaz zní jasně: v Sýrii pod sunnitskými islamisty žádná náboženská menšina v bezpečí nebude.
Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz nebo zasláním libovolné částky na č.ú. 266867891/0600. Děkujeme!

Markéta Kutilová
Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost. Příležitostně jezdí jako volební pozorovatelka na mise EU a OBSE. Když není za kamerou, počítačem nebo volantem, učí na střední škole.