Židé v Íránu: Jsme potichu a nenápadní, abychom přežili

V ulicích Isfahánu se právě z mešit rozeznívá hlas muezzinů svolávající muslimy k motlitbě. V tu samou dobu se v synagoze na rohu Palestinského náměstí modlí skupina zdejších Židů. Právě zde žije tisícovka íránských židů. Dalších zhruba 9 tisíc žije v Teheránu, Yazdu a Šírázu. Davidova synagoga v Isfahánu je obehnána vysokou zdí a zvenku by nikoho nenapadlo, že se za ní skrývá židovský svatostánek. Je místem nejen k modlitbám, ale i diskusím a výuce. Právě zde židé mohou svobodně projevovat své názory a víru. A v posledních letech, kdy íránští představitelé veřejně popírají holocaust a vyzývají ke zničení Izraele, je témat k diskusi více než dost.

„To víte, že to ve mně vře, když slyším, jak říkají, že holocaust nebyl, vždyť to bylo 5 milionů zavražděných židů. Lžou před celým světem,“ říká třicetiletý Jusúf, který si stejně jako ostatní nepřeje uvést své příjmení. Jak sami říkají, odpor u nich vzbudila i výstava karikatur zesměšňujících holocaust, kterou v Teheránu uspořádaly městské noviny. „Ale co můžeme dělat? Nemáme svobodu projevu, můžeš poslouchat, ale nemůžeš mluvit. Nebo můžeš, ale tak, aby to nikdo neslyšel. Politika je pro nás tabu. Pokud bychom do ní strkali nos, budeme mít velké problémy,“ dodává Jusúf.

Mlčení, nebo popírání holocaustu

„O holocaustu se ve školách neučí. Není to pro ně důležité. Lidé, kteří nevědí nic ani o druhé světové válce akceptují to, co prezident říká a věří tomu. Takže mnoho věří, že holokaust neexistoval,“ potvrzuje dvacetiletý David.

Íránští židé, stejně jako ostatní Íránci, tvrdí, že mezi obyčejnými lidmi žádné nepřátelství nepanuje. Většina muslimů židovskou víru respektuje. „Lidé chodí k židovským lékařům nebo obchodníkům, to jen vláda proti Židům a Izraeli pořád něco má,“ shoduje se hlouček deseti mužů. „Teď je to nejhorší za posledních 30 let. Z toho, co teď slyšíme, jsme vážně šokováni,“ říká další z mužů krátce po večerní modlitbě v isfahánské synagoze.

Židé v Íránu žijí hlavně uvnitř svých komunit, navenek svoje náboženství raději příliš neukazují. „Někdy jdu po ulici o šabatu s jarmulkou, a to pak na mě všichni koukají a občas padne i urážlivá poznámka,“ říká dvaadvacetiletý Gabriel. Podle svých slov už zažil diskriminaci i ve škole, kdy mají přednost muslimové, i když s horšími výsledky. 

„V bezpečí se tu ale úplně necítím, jsou tu fundamentalisti, kteří publikují letáky o tom, že židé jsou nečistí. Ale jsou to neoficiální texty, vláda je neschválila. Na střední škole se mi stávalo, že se mě někdo dotknul a pak si šel umýt ruce. Také se stane, že matka řekla dítěti, nehraj si s ním, je to žid, běž od něj pryč. Ale většina lidí je přátelská. Jinak jsme tu v bezpečí. Vždyť se na mě podívejte, nechají mě studovat. Co lepšího si přát?“ vysvětluje David.

„V bezpečí se tu necítím, jsou tu fundamentalisti, kteří publikují letáky o tom, že židé jsou nečistí."

David, íránský žid

Židovky se musí zahalovat

Židé v Íránu, stejně jako ostatní, musí dodržovat muslimské zákony a přizpůsobit se i v takových věcech jako je zahalování žen či dodržování zdejšího zákazu pití alkoholu. I přes tato omezení se zdá, že jsou židé v Isfahánu celkem tolerováni. V ulicích města najdete šest synagog, do kterých přichází přes tisíc zdejších židů. Před islámskou revolucí v roce 1979 jich tu však žilo zhruba 8 000. Většina z nich po ní z Íránu emigrovala především do USA a Izraele.

Historie židů v Persii se začala psát dávno před vznikem islámu. Už v 6. století př. n. l. umožnil perský král Kýros Veliký židovským exulantům návrat z babylonského zajetí a obnovení chrámu v Jeruzalémě. Od té doby existuje židovská přítomnost v oblasti dnešního Íránu bez přerušení, a to se nepodařilo žádné jiné komunitě v diaspoře. I když z původních zhruba 80 000 jich dnes v Íránu žije necelých 10 000. 

V moderní době se měli židé v Íránu nejlépe za šáha Rezy Pahlavího. Měli školy, podniky, kulturní život, i když diskriminace nikdy zcela nezmizela. Situace se ale dramaticky změnila po islámské revoluci v roce 1979.

Ajatolláh Chomejní zpočátku tvrdil, že židé jako náboženská menšina mají svá práva. V praxi však režim rychle spojil „žid“ s „sionista“ – a to znamenalo problém. Desítky tisíc židů emigrovaly, hlavně do USA a Izraele.

Distancují se od sionismu kvůli přežití

Židovští zástupci se v Íránu distancují od Izraele a snaží se zdůrazňovat svou loajalitu k Íránu – ne z přesvědčení, ale kvůli přežití. V projevech mluví o „sionismu“ jako o politické ideologii, která je nepřijatelná, ale o židech jako o věrné menšině, která miluje svou vlast. Přesně tak, jak to od nich režim očekává.

A jak se dívají na to, že se v Íránu konají masové demonstrace, kde se provolává smrt Izraeli? „Spousta jich tam jde jen proto, aby se zalíbili, aby třeba byli povýšeni v práci. A pak, počet lidí je znásobován médii,“ domnívají se isfahánští židé.

„Je to hlavně pro západní média, aby psala, že každý Íránec nenávidí Izrael, což není pravda. Upřímně, zabil bych každého, kdo na ty demonstrace chodí. Co jim ti lidi z Izraele udělali? Nic. Židovství hlásá mír mezi všemi národy, a to bych si přál i já, hlavně ne žádnou válku,“ říká David. Přiznává, že protižidovská rétorika má vliv na chování lidí k němu samému. „Hodně lidí jim věří. Všechno. Dřív se mě nikdo v běžném životě neptal, zda jsem žid, ale teď je to zajímá,“ dodává.

Írán nemá s Izraelem žádné oficiální diplomatické vztahy už od islámské revoluce 1979. Írán oficiálně Izrael neuznává, považuje ho za „okupantský sionistický režim“ a vyhrožuje dlouhou dobu vymazáním Izraele z mapy světa pomocí jaderné bomby. Íránský pas má v pasové knížce poznámku „platí kromě Izraele“, takže žádný íránský držitel pasu nesmí legálně překročit hranice Izraele. Rodiny, co zůstaly v Íránu, nemají šanci jet na svatbu, pohřeb nebo návštěvu do Izraele. „Všichni poznají, že jsem žid. Je to napsáno v identifikační kartě. A k mému příjmení přidali speciální koncovku, podle které se pozná, že jsem žid. Všude, kde se představím,“ vysvětluje David.

„Všichni poznají, že jsem žid. Je to napsáno v identifikační kartě."

David, íránský žid

Židé v Íránu nemají rovné postavení ve své zemi jako ostatní. Žid se například nemůže stát prezidentem, armádním důstojníkem, téměř nedosažitelná jsou pro ně i vyšší místa ve státní správě či ve školství. Sňatky mezi židy a muslimy jsou zcela nemyslitelné. A to oboustranně. „Já se do muslimky prostě nikdy nezamiluju. Dokážu si to přikázat,“ potvrzuje dvacetiletý Gabriel. Vzájemné sňatky uvnitř desetitisícové židovské komunity v Iránu jsou také důvod, proč je mezi nimi větší množství postižených. „Kdybych si zde nemohl najít nevěstu, odjel bych si ji hledat do Šírázu nebo Teheránu či Yazdu, ale jinam není moc kam“ dodává Gabriel.

V současné době mají íránští židé, stejně jako i další menšiny v Íránu, jednoho zástupce v parlamentu. I to je důvod, proč se židé v Íránu cítí relativně bezpečně. To se vše teď může rychle změnit. „Před 19 lety jsem odešel do USA, ale před rokem jsem se vrátil, protože lidé tady daleko více drží při sobě. Jsou laskaví, přátelští, takovou pohostinnost jako tady jsme v Americe nezažili, tam jsou všichni individualisti. Když nemáš v USA lístek na autobus, tak tě z něj vyhodí, v Íránu ti ho vždy někdo zaplatí,“ vysvětluje David a pokračuje. „Vždyť to vidíte, že nechceme říct ani svoje jména a už vůbec ne mluvit na kameru. Máme strach. Kdyby se židé v Íránu opravdu cítili v bezpečí, tak by nikdy neodešli. Írán milují. Je to otázka bezpečnosti. Nutno říct, že odcházejí i muslimové. V této zemi nemáme svobodu, to je ten hlavní důvod.“

David dodává, že se do USA vrátí, pokud se situace v Íránu opět zhorší.

Ten čas už nastal.
 

Jména v článku byla změněna.

Líbí se vám naše práce? Práci Reportérek můžete podpořit předplatným na webu www.reporterky.cz nebo zasláním libovolné částky na č.ú. 266867891/0600. Děkujeme!