
do svého účtu na Reportérky.cz

Evropa šílí kvůli Ceutě. Zatímco do Evropy každý den připlouvá v průměru 700 migrantů. Za pomoci pašeráků a mafií. Ti nejdříve lákají, pak zajistí cestu, vyřídí falešné doklady, zajistí ubytování. Miliardy dolarů tečou každý rok. A EU není schopna se domluvit ani na jednotných pravidlech. Výkřiky o zavírání Schengenu neřeší zhola nic.
Evropa několik dní sledovala záběry z Ceuty. Desítky tisíc migrantů, mimořádná opatření, titulky světových médií. Jenže Ceuta je výjimkou než pravidlem. Byla to jednorázová událost, která na sebe strhla pozornost a kterou se španělským úřadům podařilo rychle dostat pod kontrolu. Skutečná migrační krize probíhá každý den – tiše, bez kamer, armády a politiků. V průměru čtvrt milionu ilegálních migrantů každý rok.
Migraci sleduji v terénu více než deset let. Několikrát jsem mapovala balkánskou trasu, natáčela v Řecku, Švédsku, Makedonii, Libyi, plula po Středozemním moři, byla ve věznicích pro migranty v libyjském Tripolisu. Mluvila jsem se stovkami lidí, kteří chtějí odejít do Evropy i v Gambii, Senegalu či Sýrii. Mluvila jsem s lidmi prchajícími před válkou i s těmi, kteří prostě chtějí lepší život.
V průměru se každý den nelegálně dostane do Evropské unie kolem sedmi set lidí. Lodě pašeráků vyplouvají z Libye, Tuniska, Maroka nebo Turecka stejně jako před deseti lety. Balkánská trasa funguje dál, stejně jako trasy Středomořské ze severní Afriky.
Za posledních deset let přichází do Evropy v průměru 250 000 ilegálních migrantů ročně. Už to není přes milion jako v roce 2010, ale stále je to velká zátěž pro mnoho zemí.
Většina připluje přes Středozemní moře. Mezi národnostmi dominují v posledních dvou letech Bangladéšané, Egypťané, Afghánci, Pákistánci, Tunisané, Maročané a přibývá i lidí ze Súdánu, Mali a zemí západní Afriky. Za cestu do Evropy platí průměrně 200 000 korun. Většina těch, kdo dnes příchází jsou muži mezi 17 a 30 lety. „U nás si každá rodina přeje mít někoho v Evropě, proto vyberou silného mladého muže, u kterého čekají, že cestu přežije najde si práci a bude posílat domů peníze,“ vysvětlil mi starosta městečka Džaba Kunda v Gambii. Čím dál větší roli hrají ale sociální sítě. Mladí lidé vidí nespočet videí o krásném životě v bohaté Evropě a chtějí se mít také tak.
A to se také stalo v případě nedávných událostí v Ceutě. Mezi mladými Maročany se na sociálních sítích začaly šířit zprávy, že Španělsko otevřelo hranici a že ten, kdo do Ceuty připlave, nemůže být vrácen. Nahrál tomu nový španělský zákon, podle kterého se s lidmi, kteří doplavou po moři, musí vést individuální řízení o návratu. Je možné, že za šířením zprávy stojí i pašerácké sítě. Ty jsou v Ceutě velmi aktivní a za převoz migranta na španělskou pevninu si účtují až 250 000 korun.
Jenže nelegální migrace nezačíná na moři. Není to “invaze”, jak byla popisovaná akce v Ceutě. A přitom se děje každý den. Začíná už v africké nebo asijské vesnici. Tam fungují dokonale organizované pašerácké sítě. Lidé vědí, komu zavolat, kolik zaplatit, kudy půjdou, co říkat úřadům i do které země zamíří. Je to propracovaný byznys s lidmi.
Navíc v Řecku mafie provozují padělatelské dílny, které vyrábějí falešné evropské pasy, občanské průkazy a povolení k pobytu. Tyto dokumenty umožňují migrantům pokračovat dál do schengenského prostoru a výrazně zvyšují zisky převaděčských sítí. Nejde o ojedinělé případy, ale o dobře organizované mezinárodní skupiny, které vedle převaděčství vydělávají miliony eur právě na padělání evropských dokladů. Europol dlouhodobě upozorňuje, že obchod s falešnými doklady je dnes jedním z klíčových pilířů organizované nelegální migrace. Falešný evropský pas stojí mezi 10 000 a 60 000 korun. Za čtvrtmilionu korun lze koupit už celý balíček nových evropských dokumentů včetně diplomu z univerzity a řidičského průkazu.
A tady vyvstává vážný bezpečnostní problém – Evropa ztrácí kontrolu nad tím, kdo sem přichází. A migranti, kteří zahodí svoje doklady a koupí si nové identity, vědí moc dobře, že jim za to velké tresty nehrozí. Pro Evropu je to ale samozřejmě obrovské bezpečnostní riziko.
Mnoho lidí se nechá nalákat na představu lepšího života. Ti úspěšnější pak posílají domů stovky eur měsíčně a živí celé rodiny. Návraty neúspěšných žadatelů o azyl jsou přitom jedním z největších problémů evropské migrační politiky.
EU ani po více než deseti letech od migrační krize v roce 2015 nemá jednotnou migrační ani azylovou politiku. Každá země nabízí jiné podmínky a jiný přístup. Většina migrantů nechce zůstat v Řecku, Itálii nebo Španělsku. Tyto státy jsou jen vstupní branou. Většina směřuje do Německa, případně do Francie, Belgie či Holandska.
Právě proto jsou výkřiky premiéra Andreje Babiše o vyloučení Španělska ze Schengenu jen populistickým sloganem pro domácí publikum. Španělsko, Itálie ani Řecko nejsou příčinou problému.
Migrace dnes navíc není jen humanitární nebo bezpečnostní otázkou. Stala se geopolitickým nástrojem. Bělorusko využilo migranty k tlaku na Polsko a Litvu, Turecko opakovaně Evropu přes migraci vydírá, politicky i finančně a Maroko použilo migrační tlak vůči Španělsku v Ceutě. Pohyb lidí se stal prostředkem vydírání i součástí hybridních konfliktů.
Stejně silně působí tema migrace i uvnitř Evropy. Ovlivňuje volby, mění vlády a přepisuje politickou mapu kontinentu. Slovo migrace dnes funguje jako rozbuška. Místo jednoduchých sloganů potřebuje Evropa společné řešení – rozbíjet pašerácké sítě, sjednotit azylová pravidla, zrychlit návraty lidí bez nároku na ochranu a snížit motivaci vydat se na cestu. Dokud budou evropské státy hrát každý sám za sebe a převaděčské mafie budou spolupracovat napříč kontinenty, bude Evropa stále jen hasit následky místo příčin.
Reportáž přímo z Afriky o tom, proč tolik mladých Gambijců touží po Evropě a kudy, proč, jak a za kolik do Evropy putují najdete zde https://www.reporterky.cz/post/kdo-se-vrati-prohral-vsichni-chceme-do-evropy-za-lepsim-zivotem-i-trava-je-tam-zelenejsi-rikaji-mladi-gambijci
Zajímá vás, jak vypadá cesta přes Středozemní moře z Libye do Itálie a jak jsou migranti na moři odchytávání a co se s nimi děje potom? Přečtěte si naši reportáž přímo z Libye zde https://www.reporterky.cz/post/na-lovu-migrantu-aneb-zachraneni-proti-sve-vuli
Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu
Děkujeme za podporu!

Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost. Příležitostně jezdí jako volební pozorovatelka na mise EU a OBSE. Když není za kamerou, počítačem nebo volantem, učí na střední škole.