Sýrie po Asadovi: náboženské menšiny se staly lovnou zvěří islamistů
Vloni v prosinci se Syrská arabská republika konečně nadechla bez diktátora Bašára Asada. Čekal někdo úlevu? Mír? Nový začátek? Určitě. Jenže to, co se v Sýrii začalo dít v roce 2025 po převzetí moci skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS), má k míru a pluralismu nesmírně daleko. Sýrie se islamizuje a náboženské menšiny jsou považovány za „nečisté“. V nové Sýrii pro ně není místo. Buď ze své vlasti odejdete nebo budete vraždění. Křesťané, drúzové, alávité a šíité jsou tak znovu v ohrožení. Nejsou ohroženi Asadem, ale těmi, kdo přišli po něm – a kdo buď přihlížejí, nebo tleskají.
Neděle 22. června 2025, křesťanský kostel svatého Eliáše řecké pravoslavné církve v Damašku. Kostel je plný žen, dětí i mužů. Přišli na mši, pomodlit se. Nikdo není ozbrojen. Před kostelem zastavuje motorka. Do kostela vtrhnou dva muži, jeden střílí do lidí a druhý jde dovnitř kostela a tam se mezi lidmi odpálí. 25 mrtvých, 63 zraněných. Největší útok na syrskou křesťanskou komunitu od roku 1860. Útok přišel jen dva měsíce po masakrech alávitů na syrském pobřeží, kdy během března bylo zavražděno 2 600 alávitů.
Atentát na křesťany tak rozmetal představu, že je konečně klid a i menšiny by mohly být v Sýrii v bezpečí. V Sýrii ještě nedozněla hrůza z masakrů alávitů v březnu a útoků na Drúzy v květnu a už se vraždí křesťané. Možná to je tím, že islamistický režim Ahmeda Šary nijak pachatele těchto ohavných zločinů netrestá. Po výbuchu v kostele režim okamžitě ukázal prstem na Islámský stát, ale ten mlčí. Místo něj se k němu přihlásila skupina Saraya Ansar al-Sunna (SAS), která tvrdí, že šlo o trest za zákaz neoficiální islámské misie (tzv. dáwy) v dané čtvrti. To není vtip. Někdo tu považuje kázání salafistů před křesťanským kostelem za normální, a zákaz za důvod k vraždě civilistů.
Ve svém pondělním prohlášení na Telegramu skupina označila sebevražedného útočníka jako Muhammada Zaina al-Abidina Abu Uthmána a slíbila další útoky proti náboženským menšinám v této válkou zničené zemi.
Bombový útok otřásl postupně ubývající křesťanskou populací v Sýrii. Ale otřásl i dalšími syrskými menšinami.
Saraya Ansar al-Sunna, což v arabštině znamená „brigáda podporovatelů Sunny“, se poprvé objevila letos v únoru. Jde o skupinu, která se odtrhla od vládnoucí HTS. HTS svrhla Asada a prezidentem se prohlásil lídr HTS Mohamad al Džulání, který se nyní vrátil k původnímu jménu Ahmed Šara. Dříve byl lídrem al Kájdy v Sýrii a pracoval pro ISIS v Iráku. Dnes nosí sako, krátce střižené vousy a třese si rukou s Trumpem či představiteli EU. I když HTS jsou také islamisté, kteří chtějí v Sýrii vytvořit islámský stát a podporuje je hlavně Turecko a Katar. SAS jsou ještě radikálnější a chtějí se zbavit „nečistých“ lidí, tedy všech, kteří nejsou sunnitští muslimové. Tvrdí, že povstali na obranu „zrady revoluce“. Tvrdí, že útoky míří na ty, kdo zradili ducha povstání proti Asadovi. Ale místo diktátora si za cíl vybírá křesťany, alávity, šíity, drúzy – zkrátka každého, kdo nezapadá do jejich úzké představy „čistého islámu“. A jejich seznam cílů roste. Podle vlastních zpráv mají na svědomí i některé masakry alávitů v Hámá a Latákii, žhářství v Kardaze – rodišti Asadovy rodiny – nebo útok na drúzského duchovního vůdce. A dělají to chytřeji, než jsme zvyklí. Nasadili bota na Telegramu, kterého používají k tomu, aby jim lidé sami nahlašovali cíle k likvidaci. Těmito cíli jsou bývalí členové asadova režimu, náboženští vůdci, regionální politici. Revoluční spravedlnost. Není to jen brutalita – je to strategie. A má obrovský potenciál šířit se. V jejich prohlášeních se opakují jména, výhrůžky a sektářský slovník – alávité, šíité, drúzové, křesťané jako mnohobožci a odpadlíci. Cílem nejsou jen konkrétní osoby, ale celé náboženské skupiny. SAS se už v únoru přihlásila k masakru ve vesnici Arza (provincie Hamá), kde popravila 10 alávitů. Ve svém „ramadánovém shrnutí“ se navíc chlubila vykonáním rozsudku nad 13 dalšími alávity.
Západ i regionální hráči musí přehodnotit své postoje k HTS .
Protože mlčet v této situaci znamená být spoluviníkem.
Skupina tvrdí, že jejím emírem je Abú Ajša aš-Šámí a ideologem Abú al-Fatah aš-Šámí. Oba mají za sebou působení v Haját Tahrír aš-Šám a údajně přetáhli i několik veteránů Islámského státu. HTS jako vládnoucí síla nese politickou odpovědnost za bezpečnost všech obyvatel – včetně menšin. A přesto nezasáhla proti SAS, mlčí k masakrům alávitů, drúzů a křesťanů, přestože SAS operuje na území Sýrie. Toleruje šíření extrémní saláfistické ideologie, která podkopává jakoukoli šanci na pluralitní stát.
Nová syrská vláda tak de facto legitimizuje náboženské čistky. Toleruje teroristickou skupinu, která veřejně plánuje další útoky na náboženské menšiny. HTS není vládou pluralitní Sýrie, ale novou teokratickou diktaturou.
Západ i regionální hráči musí přehodnotit své postoje k HTS – protože mlčet v této situaci znamená být spoluviníkem.
Markéta Kutilová
Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost. Příležitostně jezdí jako volební pozorovatelka na mise EU a OBSE. Když není za kamerou, počítačem nebo volantem, učí na střední škole.