Dnes jsou to tři roky od začátku ruské široké agrese na Ukrajině. Dnes jsou to tři roky od data, které zásadně změnilo životy všech Ukrajinců. Ale i mnohých Čechů. Na Ukrajinu se tehdy odjel i jeden z nejstatečnějších a nejobětavějších - Martin Krejčí řečený Taylor. Vydal se pomáhat Ukrajincům v jejich boji. Zachraňoval raněné z těch nejhorších míst, kam se všichni obávali. Cvičil je v polní medicíně, kterou skvěle ovládal. Řekl mi jednou cestou na kreminnskou frontu: "Nikdy ve svém životě jsem neměl takový přímý vliv na události. Tady mohu něco změnit k lepšímu." Neúnavně pracoval. Sháněl finance, zdravotnický materiál. Téměř neodpočíval, protože jeho práce byla všude potřeba. Svou obětavost zaplatil životem. Patnáctého března ho zasáhla do hlavy osudná střepina. Upadl do komatu a za dva měsíce zemřel. Dva dny předtím mi ještě říkal: "Víš, je to opotřebovávací válka a tady už bylo všechno dobré spotřebováno - auta, zbraně i lidi." Možná tušil, že on bude brzy patřit také k těm nejlepším, kteří už odešli. Válka, a je to ruská agrese, kterou rozhodně nerozpoutal prezident Zelensky, sebrala životy těch nejlepších, nejobětavějších, nejstatečnějších. Martin Krejčí Taylor patřil mezi ně. Odpočívej v pokoji, příteli. A vím, že bys teď řekl: "Jasně, jsme všichni unavení, ale musíme se dál pokusit nakopat Rusákům prdel." Je to bez tebe ale těžší a těžší a mír, který se chystá pro Ukrajinu bys nechtěl. Nebude spravedlivý a nepřinese dlouhodobě nic dobrého. Vstupujeme do čtvrtého roku války a zase nevíme, k čemu bude směřovat a co přinese...
Krátký medailon o Taylorovi je sestaven v podstatě z náhodných záběrů, protože Martin si vždycky přál nebýt na snímcích. Vždy mi pomáhal zpracovávat reportáže o těch druhých, a sám nikde figurovat nechtěl...
Čest památce všech, kteří na Ukrajině zahynuli při obraně proti ruské agresi.
