
Francie v plamenech. A Evropa, která se bojí pojmenovat vlastní selhání

do svého účtu na Reportérky.cz
Otevíráme Reportérky všem. Přidejte se do klubu Spojenců a pomozte nám pokračovat!
Podpořit nás na DonioVůdce afghánského odporu Ahmad Masúd v exkluzivním rozhovoru pro Reportérky označuje za „velmi nešťastné“, že právě v Praze působí ambasáda zastupující režim Tálibánu. Tvrdí, že afghánská ambasáda má reprezentovat afghánský lid, nikoli hnutí, které zemi ovládá terorem. Českou republiku zároveň syn legendárního bojovníka za svobodu Ahmad Šáh Masúda vyzývá, aby dala větší politický prostor demokratickým afghánským silám a lidem, kteří se Tálibánu staví na odpor.

Novinářka a fotografka. Její fotografie se objevily na titulních stránkách zahraničních časopisů jako je Bloomberg Bussinessweek nebo Internazzionale. Více než 15 let se specializuje na válečné konflikty.
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!



Francie se vzpamatovává z další vlny násilí, která o víkendu zachvátila její města. Hořící barikády, rozbité výlohy, rabování obchodů a tisíce zatčených. V sobotu vyšlo podle zveřejněných údajů do ulic na 550 tisíc demonstrantů, policie zadržela 2 400 lidí. Zatímco většina protestů proběhla pokojně, v podvečer a v noci převzaly v některých městech iniciativu násilné skupiny.


Pokud se mohou lidé obracet i v hrobě, je to bezpochyby slovenský národní buditel Milan Rastislav Štefánik. Celý život bojoval za právo národů na svou existenci a teď má nést jeho jméno škola v místě, odkud bylo před třemi lety vyhnáno 130 000 Arménů.


Wir schaffen das.“ Zvládneme to, slibovala Angela Merkelová v roce 2015. Jenže Evropa nezvládala ani zjistit, kdo přes její hranice přichází. O rok později znásilnil a zavraždil devatenáctiletou Marii Ladenburgerovou muž, který už předtím v Řecku málem zabil jinou mladou ženu – a přesto se dostal do Německa jako údajně nezletilý uprchlík. Dnes Německo řeší důsledky nezvládnuté migrace a AfD sbírá rekordní podporu. Kdo ale vystaví účet politice, která měla všechno „zvládnout“?


Komentář Lenky Klicperové


“Rusko nemá dost a nikdy mít nebude,” říká Denisa Boháčková s pohledem upřeným na žlutomodré vlajky na hřbitově v Chersonu. Už tři roky žije ve městě sužovaném každodenním ruským terorem. Ostřelování, rakety, letecké pumy i drony zaměřující se na obyčejné civilisty. Lidské safari. Denisa vede iniciativu Operace Kyseláč. Pomáhá zejména zdravotnickým zařízením, která udržují ve městě život. V porodnici se zrovna dere na svět malá Nataška. V městě jsou slyšet výbuchy a vrčení dronů. “Rusové na nemocnice střílí cíleně, moc dobře vědí, že v nich nejsou vojáci, ale civilisté,” říká Denisa, když přijíždíme do nebezpečné zóny blízko ruských pozic. Rusové ji mohou kdykoliv zasáhnout. Jenže Denisa pomáhat Chersonu nepřestane. Nezlomný Cherson se stal jejím druhým domovem.
