Od „Wir schaffen das“ k AfD: Co po sobě zanechala éra politiky Angely Merkelové?

Teď v říjnu uplyne už deset let od brutálního znásilnění a vraždy německé studentky Marie Ladenburgerové afghánským migrantem. Stalo se to v noci z 15. na 16. října ve Freiburgu, kde Maria studovala medicínu. Po půlnoci se vracela ze studentské párty domů. Jela na kole podél řeky Dreisam. Tam na ni skočil Hussein Khavari, chytil její kolo za řidítka a shodil ji na zem. Zacpal jí ústa a škrtil ji rukama a šálou tak dlouho, až upadla do bezvědomí. Pak ji znásilnil. Několikrát a velmi brutálně. Nakonec ji odtáhl do řeky a položil tak, aby měla nos a ústa pod vodou. Maria se utopila. Případ tehdy vyvolal velkou pozornost, protože Maria jako dobrovolnice pomáhala uprchlíkům a její otec byl vysoce postaveným úředníkem v Evropské unii. Jenže tím to nekončí. Případ je jasnou ukázkou toho, jak povolení stavidel a umožnění nekontrolované migrace vedou k fatálním následkům, které se těžko zvládají, a jak naprosto selhává azylový a migrační systém v Evropě.

Čtěte proč…

Hussein Khavari do Německa přišel během migrační krize roku 2015. Bylo to poté, co Angela Merkelová prohlásila „Společně to zvládneme“ a otevřela německé hranice běžencům. Samozřejmě to odnesly i ostatní země, zejména Řecko, protože většina lidí tehdy připlouvala na člunech z Turecka. 

Stejně tak do Řecka připlul i Khavari. Jenže sotva se Khavari dostal do Řecka, tak málem zavraždil ženu. Na ostrově Korfu brutálně napadl mladou ženu, okradl ji a shodil ze srázu. Byla těžce zraněna, ale přežila. Řecký soud ho poslal na deset let do vězení. Shodil ji totiž z útesu. Žena byla velmi těžce zraněna, ale přežila. Khavari byl řeckými soudy odsouzen na deset let. Jenže řecká vězení v té době praskala ve švech, Řekové nápor migrantů nezvládali, nebyli na to připraveni, a tak se stalo, že Khavariho z vězení propustili za dobré chování a jaksi „zapomněli“ informovat Interpol. Khavari si tak v pohodě dojel do Německa, kde ze sebe udělal chudáka afghánského mladíka, kterému není ještě ani 18 a je sám. Německé úřady mu tak našly pěstounskou rodinu, kde bydlel. Ano, tenkrát to ještě část Němců chtěla společně zvládnout a zapojila se všemožně do pomoci příchozím. Německé úřady neprověřovaly ani věk, ani další reálie, které běženci hlásili. U Khavariho se později ukázalo, že do Řecka přišel z Íránu a ve skutečnosti mu bylo minimálně o pět let více, než tvrdil. 

A pak už příběh známe… Jeho další obětí se stala nevinná Maria. Khavari byl odsouzen na doživotí a němečtí daňoví poplatníci budou celý jeho život platit jeho jídlo, bydlení, zdravotní péči a ostrahu. 

Jenže Maria je také příběhem evropského systému, který selhal.

Evropa nebyla na masovou migraci roku 2015 připravena. Selhávala registrace. Selhávalo ověřování identity a věku. Selhávala výměna informací mezi státy. Řecko a Itálie byly pod obrovským tlakem a schengenský systém nebyl postavený na statisíce lidí pohybujících se během krátké doby přes několik států.

A pak přišla Angela Merkelová.

V září 2015 její vláda rozhodla nezavřít německou hranici lidem mířícím přes Rakousko z Maďarska. Z humanitárního rozhodnutí se stal symbol celé jedné éry.

„Wir schaffen das.“ Zvládneme to.

Jenže dnes je fér položit jinou otázku. Co přesně jsme zvládli? A co nezvládli? A je vůbec možné zvládnout obrovské množství lidí, o nichž vůbec nic nevíme? Osobně jsem viděla spousty roztrhaných pasů a dokladů na řecko-makedonské hranici. Protože bylo výhodnější vymýšlet si novou identitu včetně jména a věku, protože to šlo a procházelo. A všichni to věděli. 

Maria nebyla sama

Patnáctiletá Mia Valentinová byla v roce 2017 ubodána v Kandelu. Sedmnáctiletá Mireille byla v roce 2018 ubodána ve Flensburgu. Čtrnáctiletá Susanna Feldmannová byla téhož roku znásilněna a zavražděna ve Wiesbadenu.

Každý z těch případů byl jiný. U Mii a Mireille šlo o násilí v předchozím partnerském vztahu. Maria svého vraha neznala. Susanna byla obětí sexuálního násilí a vraždy.

Spojoval je ale jeden fakt: jejich vrazi přišli do Německa jako žadatelé o azyl či uprchlíci.

Čtyři mrtvé dívky samozřejmě nejsou statistika. A čtyři vrazi nereprezentují miliony lidí, kteří do Německa přišli a nikdy žádný trestný čin nespáchali.

Statistiky mluví jasnou řeči

Německý Bundeskriminalamt dnes otevřeně říká, že migrace má na kriminalitu dopad. Současně upozorňuje, že mezi migranty je nadprůměrný podíl mladých mužů – skupiny, která páchá více trestné činnosti obecně – a že kriminalitu ovlivňují také chudoba, bydlení, vzdělání a neúspěšná integrace.

To všechno je pravda.

Stejně jako je pravda, že stát má právo rozhodovat, koho pustí na své území. Má povinnost zjistit, pokud je to možné, kdo přichází. Má chránit lidi, kteří v něm už žijí. A pokud přijme statisíce lidí rychleji, než je dokáže registrovat, prověřovat, ubytovat a integrovat, není to jen humanitární politika. Je to bezpečnostní experiment.

A jeho případné následky nenesou politici jako Merkelová. Nesou je konkrétní lidé.

Maria. Mia. Mireille. Susanna. A další.

Proto by bylo chybou redukovat kritiku migrační politiky na jednoduchou volbu mezi „vítejte všichni“ a „cizinci jsou nebezpeční“.

To není podstata problému. Podstatou je kontrola. A tu Evropa v roce 2015 na mnoha místech ztratila. A Angela Merkelová se stala politickou tváří rozhodnutí, že Německo tuto situaci zvládne.

Dnes vidíme také politický účet.

AfD vznikla ještě před migrační krizí jako euroskeptická strana. Teprve později z ní migrace udělala jedno z hlavních témat. V roce 2025 získala v celoněmeckých volbách přes 20 procent hlasů a skončila druhá. V roce 2026 její síla dál roste.

Nelze tvrdit, že AfD vytvořila Angela Merkelová. Nelze ani tvrdit, že každý její volič hlasuje kvůli migraci. Německo řeší ekonomickou stagnaci, ceny energií, válku na Ukrajině, nedůvěru v tradiční politiku i hluboké rozdíly mezi východem a západem.

Ale stejně absurdní by bylo předstírat, že migrační politika posledního desetiletí s růstem AfD nemá nic společného. Má, a všichni to vědí.

A tady přichází druhá část dědictví Angely Merkelové. Rusko.

Zatímco její vlády přesvědčovaly Němce, že zvládnou migraci, zároveň dál stavěly německý ekonomický model na levné energii z Ruska. Nord Stream nebyl jen plynovod; byl symbolem přesvědčení, že s Vladimirem Putinem lze obchodovat, vydělávat a geopolitiku nechat někde stranou.

Pak Rusko napadlo Ukrajinu. Nord Stream byl vyhozen do hlubin moře, levný ruský plyn zmizel a Německo zjistilo, jak hlubokou závislost si vybudovalo.

Politické dědictví Merkelové

A teď přichází další paradox.

Z problémů, které se nahromadily během předchozí dekády, politicky těží AfD – strana tvrdě protiimigrační a zároveň vstřícná k obnovení vztahů s Moskvou. Kreml dnes její snahu o dialog veřejně vítá.

Nekontrolovaná migrace není totéž co migrace. Uprchlík není synonymum pro zločince. A Merkelová samozřejmě nezavraždila Marii Ladenburgerovou.

Ale politická odpovědnost neznamená, že politik držel nůž nebo někoho strčil do řeky. Znamená odpovědnost za systém, který vytvářel, za rizika, která podcenil, a za varování, která odmítal slyšet.

Hussein Khavari byl za vraždu Marie odsouzen na doživotí. Angela Merkelová před žádným soudem nestojí. A ani není důvod zaměňovat politickou odpovědnost za trestní.

Existuje ale ještě jeden soud. A to soud nad politickým dědictvím.

A otázka, kterou si Německo musí položit, nezní: Kdo zabil Marii?

Ale jak se mohlo stát, že člověk, který už v jedné zemi Evropské unie brutálně napadl mladou ženu, prošel Evropou, vstoupil do Německa pod problematickou identitou a dostal příležitost zaútočit znovu?

A kdo za tohle selhání převzal politickou odpovědnost?

„Wir schaffen das“ nebyl jen slogan. Byl to politický slib. A politické sliby mají mít také politickou odpovědnost. Po jedenácti letech je čas vystavit účet. 

Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu 

Sledovat nás můžete i na platformě HeroHero

Děkujeme za podporu!