Není uprchlík jako uprchlík a džihádista není totéž, co rebel

Český příběh M.N. se začal psát v roce 2011. M.N. žil se svou rodinou na farmě na severu Sýrie v oblasti Afrín. Říká se jí syrské Toskánsko, všude olivové háje, zvlněná krajina. Rodina M.N. vlastnila přes tisíc olivovníků. Oblast obývali odpradávna hlavně Kurdové. M.N. je také Kurd. V roce 2011 mu bylo 31 let a živil se jako výrobce hudebních nástrojů v malé firmě. Byl ženatý a měl malou dcerku. Zároveň hrál v místní kapele na tradiční loutnu saz. Povstání proti režimu Bašára Asada přivítal s nadšením a zapojil se jako muzikant. Jenže jeho revoluční písně hráli v televizi a on pár dní poté dostal varování, že si pro něj jedou syrské tajné služby. Věděl, že ho čeká vězení, mučení a dost možná i smrt. Odjel tedy rychle do hlavního města Damašku a zjišťoval, jak ze země utéci a zachránit si život. Známý mu řekl, že si může koupit víza do Švýcarska. M.N. souhlasil. Zaplatil a známý mu donesl pas s vízem. M.N. odletěl do Švýcarska. Jenže zde nastal problém. „Švýcaři mi řekli, že moje víza jsou vydaná českou ambasádou v Damašku a musím tedy odjet do Česka. Posadili mě do letadla a já přistál v Praze. Tam mě dali do vazby na letišti a pak mi udělili azyl,“ říká M.N. Později se jeho manželce s dcerou podařilo utéct přes Turecko do Česka. Dnes žije v jednom malém českém městě, živí se jako truhlář, jeho dvě dcery chodí do českých škol, manželka pracuje jako uklízečka. Všichni mluví plynně česky. Stále však nedostali občanství a hrozí jim vyhoštění. Ale kam?

Domov zabrali Turci, svět mlčel

Jejich dům a farma jsou v Afrínu. Tuto oblast zabralo v roce 2018 Turecko a Turky podporované milice, které si říkají Syrská národní armády (SNA). Na oblast, která byla do té doby pod pod kontrolou Kurdů, naletěly turecké bombardéry a drony, po zemi skupiny SNA. Z Afrínu uteklo 140 000 Kurdů a Arabů. Během turecké invaze bylo zabito 4 000 kurdských bojovníků, kteří v Sýrii bojovali proti ISIS a al-Káidě. Zabito bylo i 567 civilistů, mezi nimi mnoho dětí. Svět tenkrát mlčel. Turecko má druhou nejsilnější armádu v rámci NATO a nikdo se neodvážil bránit lidská práva nevinných civilistů. Útok na Afrín provedli Turci po dohodě s Ruskem, které v Sýrii podporuje Asadův režim. I kdyby se tedy chtěl či musel M.N. vrátit domů do Afrínu, nemá kam. Jeho farmu dávno obydleli militanti z SNA. A olivový olej z Afrínu nyní prodává Turecko jako svoji komoditu. 

2019: Zrazení Kurdové

Střih, klapka. Rok 2019. Americký prezident Donald Trump přikazuje stažení vojenských jednotek USA ze severní Sýrie, tedy z území Kurdů. Kurdové jsou v šoku. Právě vybojovali poslední bitvu proti ISIS a jejich americký spojenec je opouští. Vnímají to jako zradu. Vědí, že bez USA na ně zaútočí nepřátelské Turecko. Týden po stažení jednotek USA turecký prezident Erdogan vyhlašuje další tureckou invazi do Sýrie, tedy na území kontrolované Kurdy. Přilétají turecké bombardéry a drony. Po zemi území čistí opět militanti z SNA. Svoje domovy musí opustit čtvrt milionu lidí. Dodnes žijí jako uprchlíci. Opět řada válečných zločinů. SNA a Turecko obsazují další území v Sýrii. A svět zase mlčí.

„SNA a Turecko obsazují další území v Sýrii. A svět zase mlčí.“

Později se ukazuje, že jednotky USA neodešly ze Sýrie úplně, ale obsadily syrská ropná a plynová pole Omar a Tanak, aby je nedostalo pod svou kontrolu Asad a Rusko. Kontrakt na obnovu a těžbu získává saúdskoarabská firma Aramco. Zrazení Kurdové se spojují s Asadem a bojí se dalšího útoku z Turecka a jím podporovaných milic.

2024: Místo Turků bojují syrští džihádisté

Tentokrát nepřichází žádná plamenná slova Erdogana o nezbytnosti útoku. Erdogan stojí v pozadí. Jeho plán je jasný - proti Kurdům i režimu musí bojovat sami Syřané, aby se vyhnul obvinění, že útočníkem je Turecko. Na Aleppo a další města v Sýrii útočí Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a Syrská národní armáda (SNA). Vedle Turecka je podporuje a platí i Katar. Jsou v ní sunnitské i turkmenské milice. Čítá na 35 000 bojovníků. Bojovníci jsou placeni a trénování Tureckem, některé frakce mají turecké velení. Jsou v nich i bývalí bojovníci ISIS. Turecko používá tyto radikální skupiny ke svým zájmům, díky nim ovládlo Afrín a část kurdských území na severu Sýrie v letech 2018 a 2019. Z těchto území vyhnali Turci 400 000 lidí, hlavně Kurdů, kteří dodnes žijí jako uprchlíci. Bylo spácháno mnoho válečných zločinů. Při tureckých invazích bylo zabito přes 5000 Kurdů, kteří předtím bojovali proti ISIS. Šlo o válečné zločiny a svět mlčel. 

HTS nejsou bojovníci za svobodu, ale džihádisté

HTS jsou radikální džihádisté napojení na al-Káidu a ISIS. Je to koalice různých islamistických milic pod vedením odnože al-Káidy a jejich lídra Muhammada Džuláního. Je jedním z nejhledanějších teroristů světa. USA na jeho hlavu vypsali odměnu 10 milionů dolarů. Džuláního poslala do Sýrie al-Káida ještě před vypuknutím války. Měl za úkol založit sunnitskou islamistickou milici, odnož al- Káidy zvanou v Sýrii Džabhat an-Nusra. Měli oslabit Asadovu armádu a připravit půdu pro příchod ISIS. To vše se povedlo. Nusra byla hlavní silou bojující proti Asadovi a syrské armádě. V roce 2017 byli džihádisté z an- Nusra přesunuti do provincie Idlib na severu Sýrie na hranici s Tureckem. Založili tam islámský stát s právem šaría a přijali tisíce bojovníku z ISIS. Celou dobu je podporuje Turecko a různí emírové ze Saudské Arábie a Kataru. A teď se pod taktovkou Turecka militanti z HTS a SNA spojili a vyrazili dobýt další části Sýrie, které drží buď Asad nebo Kurdové. Turecko tak dokončuje svůj sen o obnově Osmanské říše, která dříve sahala až po bohaté Aleppo.

„HTS jsou radikální džihádisté napojení na al-Káidu.“

Asad je bezpochyby zločinec, ale média označující HTS jednoduše za „rebely“ a neuvádějící, že jde o extremistické džihádisty, lžou a uráží tisíce jejich obětí. Stejně tak šlapou po odkazu těch, kteří proti Asadovi v roce 2011 povstali, a které pohltily a zčásti povraždily milice spojené v HTS. Je to také urážka původních sekulárních rebelů, kteří povstali v boji proti Asadovu autoritářství.

To, co se teď děje v Sýrii, ale ukazuje na dohodu mezi Tureckem a Ruskem. Rusové a Turecko si porcují Blízký Východ a Kavkaz. A opět za tichého přihlížení zbytku světa. Nedávno se Turecko a Rusko dohodlo na osudu Náhorního Karabachu, který byl po staletí obydlen převážně Armény. Turci pomohli Ázerbájdžánu na Armény zaútočit a na pomoc jim poslali i 4500 bojovníků SNA ze Sýrie. Rusové Arménům nepomohli a Ázerbájdžán tak ovládnul vloni celý Náhorní Karabach. Vyhnali odtud všech 150 000 Arménů.

Mezitím v Německu slaví v ulicích davy lidí postup syrských džihádistů. Kéž by se Němcům rozsvítilo a pochopili, že není uprchlík jako uprchlík a že nekontrolovaná migrace, kdy si do Evropy pustíme kohokoliv, komu se zachce, opravdu nemusí být tou správnou cestou.