
do svého účtu na Reportérky.cz
Otevíráme Reportérky všem. Přidejte se do klubu Spojenců a pomozte nám pokračovat!
Podpořit nás na Donio
Markéta Kutilová aplikovala na páteční schůzku Zelenského s Trumpem zajímavý příměr - vztah narcistního muže a jeho ženy – oběti. Příměr, který bude asi mnoho čtenářů a čtenářek znát z vlastní zkušenosti. Ale může si tolik emocí dovolit státník?
Když jsem sledovala setkání prezidentů Zelenského a Trumpa, měla jsem deja vu. Zdálo se mi, že se dívám na rozchod partnerů, mezi nimiž dřív bylo vše – důvěra, láska, přátelství. Jenže vztah partnerů, kde jeden se posléze projeví jako agresor s manipulativním jednáním, vztah promění v toxický, a to zcela záměrně. Je to narcis. Ten nehledá láskyplné vztahy, ale bere partnery jako zdroje, které slouží jeho potřebám a s nimiž může hrát své hry. A když je dostatečně využije, zneužije, nebo jsou zdroje moc slabé, najde si rychle jiné. Jakmile si narcis najde nový zdroj, potřebuje se toho původního zbavit, ale tak, aby mu ukázal, že jediným viníkem konce vztahu je právě jeho partner, nikoliv on. Psychicky zdeptanému partnerovi oznamuje: “Podívej se na sebe, jak jsi ubohý a neschopný! Beze mě jsi úplná nula. Měla bys mi být vděčná, že jsem s tebou vůbec byl, a že se s tebou chci spravedlivě rozejít. Vždycky jsem pro tebe chtěl to nejlepší, ale ty jsi všechno zkazila. Za všechno můžeš ty, nedá se s tebou žít. Kdyby ses chovala líp, nemuseli jsme dojít až sem, je to tvoje chyba. Všechno je tvoje vina. Ale já jsme tak dobrý, že se s tebou ještě vůbec bavím. Takže mi vrať všechny peníze, které jsem do našeho vztahu investoval. Tady mi to podepiš, teď hned, všechno jsem ti to spočítal, kolik mi dlužíš. Ne? Tak uvidíš a věř mi, že budeš litovat! Přijdeš o vše. Jsi nula.”
A partnerka zmateně říká: “Ale, vždyť jsi mi říkal, že…”
On opáčí: “Cože, co si to dovoluješ se mnou takhle mluvit? Kdo si myslíš, že jsi? Nikdo tě nemá rád a všichni si myslí, že jsi magor. Všichni se ti smějí!”
„Takže mi vrať všechny peníze, které jsem do našeho vztahu investoval. Tady mi to podepiš, teď hned, všechno jsem ti to spočítal, kolik mi dlužíš.“
Nastupují emoce. Tolik let jsme byli spolu, proč to dělá? Má už jinou. To přece není možné, že se spolčil s někým, kdo mi tolik ublížil! Nastupují další emoce a snaha vysvětlovat. Načež druhý se zvedá a říká: “Jsi absolutně nemožná, dal jsem ti šanci, ale tys ji celou promarnila. Vypadni a už tě nikdy nechci ani vidět! Tvoje chování je pro mě strašným zklamáním! A jestli nebudeš dělat, co chci, tak tě zničím. Ona zůstává ponížená, zdrcená, na dně, s jedinou otázkou: “Co jsem to jen provedla? Všechno je moje vina, já jsem špatná.”
Agresor dostal oběť přesně tam, kam cíleně chtěl. Přichází pochopení, že v téhle hře jste už dávno. Že za vašimi zády se děly věci, o nichž jste neměli ani tušení. Jedna lež střídala druhou. Odborně se tomu říká gaslighting.
Všichni, kdo jsme se někdy vyskytli v toxickém vztahu, tyhle scénáře dobře známe. Asi jste poznali, že žena v mém příběhu je Volodymyr Zelenskyj. Agresor je Trump a jeho nová milenka je Putin. Takový příběh ze života. Na Zelenského nachystali divadlo, na něž opravdu nemohl být připraven. Jdete na schůzku něco urovnat s vaším dlouholetým partnerem, kterému jste vždy tolik věřil a on tam sedí se štábem lidí, kteří jsou na jeho straně. V psychologii se tomu říká létající opice. V našem příběhu Vance a velká část novinářů, kteří tvoří ono publikum.
Ve vysoké politice se takto zásadní věci nediskutují před novináři v přímém přenosu. Takováto jednání se dějí za zavřenými dveřmi mimo světla nepříjemných kamer. Trump zvolil záměrně tuto formu setkání, aby ponížil prezidenta Zelenského. Použili na něj všechny formy manipulativního jednání – tedy zastrašování, ponižování, vyhrožování, gaslighting. Tohle ustát je nesmírně obtížné a viděli jsme, že se snažil oponovat a vysvětlovat, což ale bohužel v toxickém vztahu s agresorem jen vyvolává jeho další vztek a hněv, který vám dá náležitě pocítit. Vzápětí vás potrestá, protože “tohle si k němu nikdo dovolovat nebude”.
Putin s Trumpem si rozdělují Ukrajinu, aby se zmocnili nerostů, plynu a ropy. Je tu velká podobnost se situací, kdy si Hitler (Putin) a Stalin (Trump) rozdělovali dohodou Polsko na počátku 2. světové války.
Ano, Zelenskyj působil nervním dojmem a ne vše zvládnul. Jenže ruku na srdce, kdo z nás kdy emočně ustál rozchod s dlouholetým partnerem, o kterém jste se dozvěděli, že část vašeho vztahu už měl rozehrané jiné hry s jinými partnery? A pak vás jednoduše zradil?
„Rozdíl ale je, že Zelenskyj na schůzce nebyl sám za sebe. On tam byl jako zástupce desítek milionů svých lidí, kteří v něj věří, doufají, že najde řešení.“
Rozdíl ale je, že Zelenskyj na schůzce nebyl sám za sebe. On tam byl jako zástupce desítek milionů svých lidí, kteří v něj věří, doufají, že najde řešení. I ten poslední Ukrajinec ví, že tuhle válku už vyhrát nemohou, chtějí důstojný konec. Teď ale nastane obrovské vakuum bez jakékoliv vyhlídky na konec a také bez vyhlídky na řešení. Černá díra, v níž bude pro vyčerpané vymrzlé vojáky nesmírně těžké sbírat morál a sílu pro další boj. A to je špatně, tohle Zelenskyj dopustit neměl. Měl potlačit svoje ego a svou pravdu a zachovat se jako státník, kterému jde o jeho lidi a jejich životy.
Jsem přesvědčena, že Trump a jeho lidé záměrně zvolili takovou formu setkání, která sama o sobě byla velmi ponižující. Ukrajina je vyčerpaná, ponížená, vydeptaná bývalá partnerka, která bez USA nedokáže bojovat. Nemůžeme to po ní chtít a Zelenskyj by byl blázen, kdyby s tím málem, co má a mít bude, chtěl porazit dvě světové velmoci. To by z Ukrajiny nezbylo už opravdu nic. A nejednotná, zmatená Evropa jim trn z paty nevytrhne.
Ukrajina je ale morální vítěz a je na nás, na Evropě, zda jí pomůžeme si uchovat tvář, vrátit sebevědomí, postavit se na vlastní nohy. I když to vše bude ještě strašně bolet. Bez naší podpory a pomoci to ale nezvládne. Musí vědět, že my, skuteční přátelé, za ní stojíme a neopustíme ji ve zlých časech.
Trump a jeho lidi ukázali, že jsou schopni úplně všeho. Snaží se svět vrátit do doby impérií a diktátorů. Trump se s Putinem bratříčkoval vždy a nezapomínejme, že Trump by volby nevyhrál bez Elona Muska. A Musk koupil mocnou sociální síť Twitter hlavně díky penězům z Ruska. Twitter, dnes X, zásadně pomohl následně Trumpovi vyhrát volby. Už tenkrát byl tedy zájem Ruska na tom, aby Trump vyhrál a Trump moc dobře ví, komu za svoje křeslo nyní vděčí.
Klidně zradí všechny přátele, jen aby ukázali, kdo je tu vládce a jen aby oni bohatli a určovali, co a jak bude. Máme tu už čtyři diktátorské mocnosti - Rusko, Turecko, Čínu a bohužel už tam míří i USA. Teď je víc než kdy předtím životně důležité, aby se Evropa sjednotila a nenechala se rozdělit, jak si oni přejí.
United we stand, divided we fall.
Líbí se vám naše práce? Reportérky můžete podpořit zakoupením našeho předplatného nebo zasláním libovolné částky na č.ú 266867891/0600. Děkujeme!

Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost. Příležitostně jezdí jako volební pozorovatelka na mise EU a OBSE. Když není za kamerou, počítačem nebo volantem, učí na střední škole.



Wir schaffen das.“ Zvládneme to, slibovala Angela Merkelová v roce 2015. Jenže Evropa nezvládala ani zjistit, kdo přes její hranice přichází. O rok později znásilnil a zavraždil devatenáctiletou Marii Ladenburgerovou muž, který už předtím v Řecku málem zabil jinou mladou ženu – a přesto se dostal do Německa jako údajně nezletilý uprchlík. Dnes Německo řeší důsledky nezvládnuté migrace a AfD sbírá rekordní podporu. Kdo ale vystaví účet politice, která měla všechno „zvládnout“?


Přes 5 700 mužů ze 67 zemí podezřelých z napojení na ISIS převezli Američané z kurdských věznic v Sýrii do Iráku. Jsou mezi nimi Evropané i vysoce postavení představitelé Islámského státu. Teď začínají soudy – a některým hrozí trest smrti. Jejich vlastní země je přitom roky odmítaly převzít a soudit doma. Kurdové je pochytali a hlídali, Amerika věznice pomáhala platit. A když už Kurdové nebyli potřeba, o své poslední eso přišli.


Fotografie z června 1999 - z období krátce po skončení bombardování Jugoslávie a vstupu mezinárodních sil do Kosova. Společně tam stojí Hashim Thaçi /vlevo/ vedle generálů vítězného NATO. Je tam americký generál Wesley Clark, britský generál Mike Jackson i představitel OSN Bernard Kouchner. Thaçi, politický vůdce Kosovské osvobozenecké armády UÇK, byl tehdy pro Západ partnerem. Později se stal premiérem a prezidentem Kosova. O sedmadvacet let později ho soud v Haagu poslal na 25 let do vězení za válečné zločiny. I poté měl blízko k mnoha západním politikům, například k Madelaine Albrghitové.


Ratko Mladić si uměl smrt načasovat – pár týdnů před volbami může jeho kult pomoci Vučićovi znovu stmelit národ. A absurditu celého příběhu korunuje fakt, že za stát se kolem pohřbu válečného zločince nejvíc angažuje ministr spravedlnosti. Srbsko ale není zemí uctívačů válečných zločinců. Celá věc je mnohem komplikovanější.


Deset mrtvých. Tak většina médií shrnula ruský raketový útok na Radušne. Za tímto číslem se ale skrývá vyhlazená rodina – rodiče, sedm dětí a osmnáctiměsíční vnuk. Zatímco Evropa přivyká dalším mrtvým, Rusko mění strategii, ničí ukrajinské továrny na drony a logistická centra a Ukrajině docházejí prostředky protivzdušné obrany. Otupělost Západu už dnes nestojí jen lidské životy. Může rozhodnout o výsledku celé války.
